Textové informácie

7 zákonů, kterými se řídí vesmír

Ve vesmíru platí mnoho obecně známých zákonů. Kromě nich, ale také několik dalších:

 

Zákon prázdnoty

Jestli potřebujete nové boty, vyhoďte staré. Jestli potřebujete nové oblečení, vyčistěte svou skříň. Pokud žádáte změnu, musíte dobrovolně opustit stereotypy.

Zákon cirkulace

Buďte vždy připraveni pustit něco, co vlastníte, abyste dostali to, co si přejete. Umožněte energii proudit, dopřejte jí prostor.

Zákon představivosti

Nejdřív ze všeho musíte vidět hojnost ve své představivosti. Udělejte popis svého ideálního dne a neukazujte ho nikomu, kromě toho, komu věříte. Ve volném čase si tento popis pročítejte.

Zákon tvorby

Člověk může dosáhnout hojnosti skrz energii svého myšlení, pozornosti, intuice a představivosti.

Zákon dávání a přijímání

Jestli něco dáváte, tak se to vrací v desetinásobné velikosti. Když dostáváte blaha, dělte se o ně s okolím. Jestli máte dar a nepoužíváte ho, urážíte tím svou přítomnost. Abyste si vážili svých schopností, musíte se o ně dělit. Pokud toto děláte, přitahujete více hojnosti do svého života.

Zákon 1/10

Vesmír si vždy vezme svou desetinu. Je to jednoduše zákon vděčnosti zdroje podpory – 10% ze všeho, co máte. Nikdy nevíte, kdy a jakým způsobem se vaše desetina k vám vrátí. Peníze – jednoduché zjevení. Ale také může přijít ve formě usmíření s někým, novým přátelstvím, uzdravením atd.

Zákon odpuštění

Jestli máte schopnost a dokážete odpouštět lidem, máte možnost přijímat bohatství. Jestli je vaše duše přeplněná nenávistí, pro lásku už tam nezbývá místo. Musíte se zbavit negativních pocitů, které vás sžírají a nenechávají žít v hojnosti. Zbavit ovšem neznamená je potlačit. Znamená to negativní pocit pochopit, přijmout a nechat odejít.

4 indiánské zákony spirituality

Ve svém životě se setkáváme s okamžiky, které nám dávají určitý signál, kam směřujeme. Každé setkání, každá radost i každá nemoc je pro nás zrcadlem a zároveň znamením.

Aztécký kalendář v Mexiku

Zákon č. 1: „Člověk, kterého potkáš, je ten pravý“

To znamená, že nikdo nepřichází do našeho života náhodou.

Lidé, kteří nás obklopují, se kterými sdílíme, jsou tady buď proto, aby nás něčemu naučili, nebo aby nás popostrčili dál v situaci, ve které se nacházíme.

Zákon č. 2: „To, co se děje, je to jediné, co se mohlo stát“

Nic, ale absolutně nic z toho, co se nám děje, se nemohlo dít jinak.

Ani v nejmenším detailu. Jednoduše neexistuje „Kdybych to byl býval udělal jinak, pak by to mohlo dopadnout jinak“. To, co se děje, je jediné, co se mohlo a muselo stát, aby nás tato lekce něco naučila a my se mohli posunout dál. Všechno, každá jednotlivá situace, která v našem životě vyvstane, i když se jí náš rozum i Ego vzpouzí a nechce ji akceptovat.

Zákon č. 3: „Každý moment, ve kterém něco začíná, je ten správný“

Vše začíná v tom správném okamžiku, ne později, ne příliš brzy.

Pokud jsme připraveni vnést do života něco nového, je to ten správný okamžik.

Zákon č. 4: „Co má svůj konec, má skončit“

Opravdu je to tak jednoduché. Když v našem životě něco končí, slouží to našemu rozvoji. Proto je lepší to pustit a jít dál, s tímto darem prožité zkušenosti.

Myslím, že není náhoda, že to teď zrovna čteš. Pokud ti tento text dnes přišel do rukou, tak proto, že splňuješ předpoklady a rozumíš, že žádná kapka deště nespadne nazmar.

Dovol si jít dobrou cestou. Miluj celou svou bytostí. Buď nekonečně šťastný.

Zákony úspěchu

Zveřejněno dne 26.1.2013

Úspěch podléhá zcela jednoduchým pravidlům.

Jakmile je poznám a začnu se jimi řídit, bude úspěch „nevyhnutelný“. Tato pravidla neboli zákony
úspěchu existují a působí bez ohledu na to, jestli je uznáváme a souhlasíme s nimi nebo ne.

Úspěch je něco, co následuje za něčím.Než může něco následovat, musí tomu něco předcházet.Každý je úspěšný na 100 %.Každý dostane od života jen to, co zapříčiní.Život nemá jinou možnost než nechat následovat přesně to, co odpovídá vámi stanovené PŘÍČINĚ. Nemůže nenechat následovat nic nebo nechat následovat něco jiného.Každá myšlenka, každý pocit, každé slovo a každý čin je příčinou a vrací se k vám zpátky jako událost.Každému podle jeho víry.Každá námaha pouze ukazuje, že jinak to jde snadněji.Jak uvnitř, tak vně, jak v tom nejmenším, tak v tom největším.Můžete mít od života všechno.

zdroj: kniha Duchovní zákony – Tepperwein Kurt

Prišiel čas, keď si človek môže pozrieť v „kronike“ Akasha, iným menom v Nebeskej Knižnici, svoje udalosti života. Pre pozemského smrteľníka sa otvára možnosť ohliadnuť sa späť za svojou životnou cestou duchovného rastu a môže uvidieť množstvo udalostí, ktoré najviac určovali rad jeho skúseností. Knižnica Akasha sa na čas otvorí pre uvedomelé vyspelé duše, ktoré sú pripravené na to, aby svoje POSLANIE V UNIVERZE – čo mali nepretržite uskutočňovať počas svojich viacerých bytí – naplnili.  

     V navzájom si pomáhajúcom procese vývoja duše a vnárania sa do hmoty sa ľudstvo dostalo na také vývojové obdobie, keď skupina stelesnených duší, ak disponujú dostatočne vysokým kmitočtom a úrovňou uvedomenia, z najvyššieho bodu špirály stvorenia otočia poslednú a najbojovnejšiu epochu rozširovania Univerza. Dostane od Stvoriteľa takú milosť, aby mohla prezrieť a pochopiť podstatu množstva svojich životov. Aby sa dostala čo najbližšie k svojmu pôvodne vytýčenému životnému cieľu, ktorý si vzal a vybral pre seba na toto zrodenie a aby sa pohla ku konečnému uskutočneniu svojho POSLANIA.  

    Tí, ktorí sa zaviazali na toto poslanie, môžu prejsť vo svojom živote takými skúsenosťami, ktorými teraz uzavrú splnenie svojich osobných životných cieľov a uvedomia si, že v ich živote sa začína taká zmena, ktorú si doteraz nepripúšťali. Ich duševný vývoj dosiahol bod, kde uzavrúc priebeh svojho osobného duševného vývoja, aktivizujú vedomie o poslaní, ktoré bolo doteraz skryté a odložiac osobné záujmy vyberú sa po ceste poslania pre ľudstvo.  

    Veci, ktoré boli doteraz dôležité z hľadiska životných úloh sa vymažú a zaniknú. Objavia sa takí ľudia a udalosti, ktorí sú potrební na splnenie poslania. Tie duchovné skupiny, ktoré sa spoločne zaviazali na poslanie, sa začínajú spájať, nachádzať, a vytvárajú nové, z hľadiska životných cieľov dôležité väzby duševných rodín.  

     Rozpadnú sa tie rodiny, skupiny, ktoré si svoje osobné životné ciele splnili pomocou väzieb Karmy a začnú prípravu nového vývojového cyklu.  

   Zaniknú väzby Karmy, doteraz otvorené vlákna sa ukončia. Otvoria sa pre nich dôležité strany Knižnice Akasha a môžu si vyložiť mozaiku zo svojich životov, ktorá im ukáže postavy dôležitej „rodiny“ a ich budúce udalosti z hľadiska poslania.  

    Vyčistí sa doteraz zahmlené zrkadlo, uvidia cez závoj, môžu zazrieť tie úlohy a udalosti svojich doterajších životov, ktoré pripravovali ich poslanie a nazrieť dnu cez bránu nového sveta.  

     POSLANIE – ktoré tieto duše zobrali na seba – je povýšenie úrovne vedomia ľudstva do takej dimenzie, kde sa začína jedna nová a vyššia úroveň stvorenia. Do tejto dimenzie však môžu vstúpiť iba duše s takou úrovňou kmitočtov, vysokou úrovňou uvedomenia, ktorí sa už spojili s druhou polovicou samých seba. Predpokladom pre postup na vyššiu úroveň je vytvorenie Stvoriteľa aj vo fyzikálnej rovine. Úlohou duševných rodín, ktoré sa ujali poslania je, aby obnovili stvorenie aktivizáciou svojho vnútorného svetelného jadra. V tomto svetelnom jadre driemu informácie stvoriteľa s povahou základného katalyzátora, ktoré je vidieť iba pri dosiahnutí určitej hladiny uvedomenia. Ako náhle duša pochádzajúca z tejto skupiny JADRA to dosiahne, v tom momente sa otvorí pre ňu čas bytia a môže nahliadnuť do minulosti aj do budúcnosti.  

      Spoznanie predchádzajúcich životov a stotožnenie sa s nimi je dôležité nielen z toho dôvodu, aby porozumel svojim smerodajným, doteraz možno „inštinktívnym“ skutkom a ich hybným pákam a karmickým väzbám, ale aby prišiel na to, že aký komplikovaný proces je vnáranie duše do fyzického bytia. Aby sa naučil a pochopil, že skúsenosti sa nemôžu hodnotiť ako pozitívne a negatívne. Ohodnotenie skutkov sa stane pre neho bezvýznamné. Odteraz s týmito udalosťami bude narábať jednoducho „iba“ ako s úlohami, skúsenosťami. A hneď ako sa sem dostane, väzba karmy sa navždy odviaže a začne sa jeho poslanie.  

     Majstri skupiny poslania a ich pomocníci môžu vstúpiť do už aj pre nich citeľnej sféry, aby dopomohli splneniu poslania. Ako náhle hladina uvedomenia presiahne túto hranicu, duše budú oveľa citlivejšie na poučenia vyššej úrovne a môžu získať skúsenosti so svetom za závojom.  

     Vo vnútri skupiny JADRA, medzi dušami niektorých skupín poslania, môže začať proces spájania. V dušiach, ktoré sa ujali poslania, sa osobné záujmy dostanú do pozadia a iba natoľko sa budú s nimi zaoberať, na koľko to v medziach zákonov Univerza je možné a potrebné.  

    Určia sa osobné úlohy vo vnútri skupín, duša sa nebude snažiť o viac ako je jej osobné poslanie. Porozumie dôležitosti svojho poslania a bude sa koncentrovať na to aby ho čo najlepšie a najrýchlejšie vykonala. Osobné ciele sa vymažú, „zabudnú“ ich vykonať.  

    Počas vzostupu úrovne uvedomenia, vedomé prosby majstrov a pomocníkov odštartujú také postupy, ktorých možnosti a skúsenosti sa zdali doteraz nemožné. Vedomý záväzok poslania, vytvorí pre nich spojenie dvojičiek plamienkov a ich spoluprácu v rámci skupiny poslania. Spojenie dvojičiek plamienkov nebude iba jednoduchá väzba medzi pármi, ale po odložení osobných záujmov a úloh, bude potrebnou podmienkou záväzku poslania pre ľudstvo. Iba vedomá prosba o skúsenosť osobnej radosti neumožňuje toto stretnutie. Treba spoznať poslanie, po vyriešení osobnej životnej úlohy ho smelo vziať na seba a len potom môže nastať ozajstné fyzické spojenie medzi dvojičkami plamienkov.  

     Keď nastane spojenie dvojičiek plamienkov a v skupinách sa zaháji rozdeľovanie úloh v poslaní, vtedy sa skupina môže spoločne pripojiť do vedomej práce, so svetelným svetom spoza závoja „zoslaného“ Stvoriteľom. Týmto spôsobom sa vytvorí také spoločenstvo za dimenziami, ktoré poukáže ďalej ako je vzostup úrovne uvedomenia Zeme a procesu vytvorenia „Novej Zeme“

V roku 2012 sa náš pozemský život a aj TY ocitnete na rázcestí!

Keďže dovtedy ešte určite budeš pod vplyvom moci v pozadí odporúčam ti nasledovné:

Odosobni sa čo najlepšie od moci v pozadí! Jednoducho vynechaj všetko, čo od moci v pozadí prúdi k tebe! Nespolupracuj s ňou! Nebuď členom žiadneho náboženstva, združenia, strany a pod., ale posilni spoločenstvo a hlavne svoju rodinu!

K moci v pozadí nepociťuj nenávisť, lebo týmto posilníš ich a zlo. Nebojuj proti moci v pozadí lebo tým, že na ňu myslíš ju opätovne oživuješ. Nepozeraj, nepočúvaj, nečítaj populárne média, ktoré ťa ovládajú a vyvolávajú v tebe nenávisť a pocit strachu.

Pamätaj: To čo vznikne z nenávisti má krátke trvanie. To čo vznikne z lásky trvá večne.

Dobrá cesta je spirituálne vyvíjanie ducha meditáciami, modlitbami, ovládaním mozgu spolu s rodinou! Do roku 2012 musíš dosiahnuť určité dozretie  k tomu, aby si zmeny ktoré sa na Zemi v roku 2012 udejú, prijal pozitívne. Vyvíjajme v sebe srdcovú čakru a to kvalitu energetického  centra lásky ako sú čistota duše, poctivosť, dobrá vôľa a spolucítenie. Vytvorme vnútorný pokoj a harmóniu! Snažme sa o to, aby sme žili v súdržnosti, ak nie hneď s Univerzom tak aspoň a ostatnými ľuďmi!

V druhých ľuďoch nie rozdiely, ale podobnosť hľadajme! Snažme sa vyvarovať výmene názorov na ulici alebo v hromadnej doprave. Aj v malých spoločenstvách sa spojme s ostatnými! Všetko so všetkým súvisí, čokoľvek spravíme, tým vplývame nielen na seba, ale aj na svoje okolie. Vzájomné ovplyvňovanie prináša nám všetkým pocit zodpovednosti. Uvedomme si, že určitú zodpovednosť máme aj voči Zemi, t.j. voči planéte, vode, rastlinám a živočíchom. Žime tak, aby sme zabránili znečisťovaniu životného prostredia!

Jednou s podmienok osobného rozvoja je, aby sme boli schopní ovládať strach a otvoriť sa, k čomu terajšie podmienky nie sú vyhovujúce. Čo môžeme spraviť? V prvom rade si uvedomme svoje obavy, lebo len po tom môžeme spraviť hocičo. Namiesto užívania liekov radšej vyhľadajme prírodné liečebné metódy, k dispozícii ich máme nespočetné množstvo. Vo svojej domácnosti zabezpečme ticho, pokúsme sa obmedziť, prípadne vynechať chod televízora v pozadí. Relaxovanie nám veľmi pomôže v tom, aby sme sa zbavili obáv. Už aj to nám dobre padne, ak si na pol hodinku sadneme do vane a s dobrými pocitmi premyslíme celý náš deň. Cez víkend podľa možností oddychujme, neumytý riad nás určite počká.

Čo sa týka otvorenia: láska je v nás všetkých, ale to samo o sebe nestačí. Cestu k láske sme znečistili ťažkými spomienkami. Tieto teraz pekne, postupne treba upratať t.j. rozpustiť ich nejakým liečebným spôsobom. V každom jednom prípade vieme stále lepšie a lepšie mať radi a naše srdce sa pomaly samo od seba otvorí.

V skutočnosti podmienky nie sú najvhodnejšie, ale terajšia vládnuca intelektuálna sila dožíva svoje posledné dni, a stále častejšie sa prejavia ženské jin energie.

2012: koniec sveta alebo spirituálne povznesenie? Dvadsať rokov sa na zemi dejú také dôležité energetické zmeny, ktoré mnohí už teraz pociťujú. Podľa predpovedí sa však ešte zmeny neskončili. Čo nás čaká o päť rokov?

Cieľom premeny je, aby sme hustý a chaotický materiálny život, v ktorom teraz žijeme premenili na čiastočne materiálny, v ktorom nie sú prítomné tie najťažšie energie ako sú nenávisť, pomstychtivosť, závisť, strach (slovom všetko čo nám poskytujú médiá) a pod., alebo sú aspoň ovládateľné.

Podľa majského kalendára celý vývoj dosiahne vrchol v roku 2012. Čo sa presne udeje nevieme, ale v každom prípade sa určite nepredpokladá, že 1. januára 2013 sa náhle ocitneme v siedmom nebi. Dokonca osobný rozvoj, čiže rozšírenie vedomostí a očistenie duše od ťažkých sťahujúcich energií sa neudeje automaticky. Hoci zmeny z hora pôsobia ako katalyzátor, aj my musíme spraviť niečo pre  vývoj . Ako máme vnímať energetické zmeny dejúce sa v týchto dňoch na Zemi?

Cítime, ako keby sa zrýchľoval čas. V skutočnosti nie čas sa zrýchľuje, ale postupne sa zvýši energetická rezonancia na Zemi, dôsledkom čoho postupne klesá hustota materiálov.

Fyzickým dôkazom toho je, že sa rýchlejšie pohybujeme. Duchovným dôkazom je to, že čoraz častejšie a rýchlejšie sa uskutočnia naše myšlienky. Aj preto je dôležité, aby sme si tieto veci všímali a vnímali ich. Ako ovplyvnia tieto zmeny kolektívne myslenie? V kolektívnom myslení nie materiálne názory sa objavia. Rozvíja sa ezoterika, pričom dvadsať rokov sme o nej ani hovoriť nemohli. Čoraz častejšie si vyberáme alternatívne liečebné metódy namiesto bežnej lekárskej starostlivosti. Narastá počet bio obchodov, dokonca aj v supermarketoch si môžeme kúpiť bio výrobky. Aké vnútorné premeny nám pripravia vyššie energetické rezonancie? Vyvíja sa náš jemnocit, čoraz častejšie a silnejšie funguje naša intuícia. Pociťujeme na sebe znaky vývinu nášho vnútorného hlasu: pociťujeme to tak, ako keby nám šteklil zvnútra ucho, alebo počujeme naše meno a pritom sa nám nikto  neprihovoril. Pociťujeme viac spolucítenia so zvieratami, mnohí s nimi aj komunikujeme, čo voľakedy vôbec nebolo zvykom. Citeľne rastie napätie v ľuďoch. Je to preto, že sa v nás skryté sťahujúce energie postupne dostávajú na povrch. Vo vývine je niečo nové, čo musí tieto premeny predbehnúť.

Ja sám približne 17 rokov robím také veci so sebou, ktoré napomáhajú môjmu osobnému rozvoju, postupne sa učím nabrať rovnováhu, vnútornú múdrosť. Na základe vlastných skúseností môžem vyhlásiť, že ma vždy vtedy NAŠLI rozličné spôsoby, techniky, posolstvá, keď som bol pripravený na ich prijatie. Samozrejme bola potrebná k tomu ochota sa zmeniť, bolo potrebné moje rozhodnutie a taktiež počínanie, bez čoho by všetko ostalo len teóriou .

Už je tomu viac rokov, kedy som sa rozhodol slúžiť, poskytovať pomoc ľuďom k ich osobnému rozvoju, duchovnému vývinu a náprave stavu fyzického tela. V aktuálnom čase ponúkam aktuálne riešenie na aktuálny problém. EMF Balancing Technique® ( EMF Vyrovnávacia Technika ) je spôsob ktorý v Universal Calibration Lattice®  (Univerzálna Kalibráčná Sieť) rozvíja svoj účinok cez ľudskú energetickú a informačnú sieť. O tomto podrobnejšie:   

https://www.auracentrum.sk/aura/index.php?option=com_content&view=article&id=73&Itemid=95 

Energetické zmeny, ktoré sa momentálne dejú na Zemi, spôsobia radikálne zvýšenie rezonancie. Aby sme dokázali prijať tie nové, vyššie rezonancie, je nevyhnutné, aby sme svoj energetický systém pripravili a prerobili. Môžeme to prirovnať k starým elektrickým vedeniam v starom dome, ktoré musia vymeniť za nové, ináč by nezvládli vyššie napätie. Mohlo by nastať prehriatie, skrat, dokonca aj požiar. Sú ľudia, ktorí nie sú ochotní prijať možnosť duševného rozvoja, ktorý zabezpečuje narastajúca energetická úroveň. Kvôli tomuto budú čoraz drsnejší, objaví sa u nich čoraz viac negatívnych vlastností. Vnútorné spracovanie ťažkých zážitkov všetkých rovnako zaťaží na telesnej, duchovnej a duševnej úrovni. Kvôli tomu budeme nie len napätejší ale aj unavenejší a ospanlivejší.

Ešte by som chcel dodať, že je potrebné mať bezhraničnú trpezlivosť voči tým, ktorých sa týka posledný odsek, tým ktorí teraz robia prvé kroky k vývinu, teraz sa zobúdzajú z tisícročného spánku, alebo len teraz vykročia na spirituálnu cestu!

Snažme sa o to, aby sme boli dobrým vzorom, ukážme cestu svojmu okoliu a naša Zem bude domovom šťastných ľudí!

Nech tak bude, lebo tak je! Informácie som odovzdal! Všetko ostatné je len na tebe! Veľa úspechov!

Boh žehnaj všetkých ľudí dobrej vôle!

S láskou Kiss Béla.

Tělo je nejvěrnějším obrazem duše. To není blbost a není to ani klam.

Jen je potřeba podívat se na to ze správné strany. Neznamená to, že krásné tělo (podle měřítek a hodnot určité doby) je spojeno s krásnou duší. Krása v tomto smyslu je něco, co vnímáme na první pohled, ale je to na povrchu a o duši to nevypovídá zhola nic.

Naše duše přichází na tuto planetu proto, aby se mohla spojit s tělem. Jedině skrze tělo lze prožívat život všemi smysly. A duše používá tělo také k tomu, aby nám o sobě dávala vědět. Tělo je věrným obrazem naší duše, tělo je přímo její řečí.

Naše duše se sem přichází něco naučit a zároveň má určitý záměr – co tady chce vykonat. Cokoliv není s naší duší v souladu, naše práce, způsob života, zažité vzorce chování, vztahy, to, o co usilujeme, se projeví v rovině těla. Nemocí, potížemi, nefunkčností, chronickými problémy, zhoršením některého ze smyslů apod.

Tedy představíme-li si krásnou hvězdu showbyznysu, krásné tělo, krásná tvář. OK. Ale jen ona hvězda ví, jak k ní mluví její tělo. Jen ona ví o svých žaludečních vředech, cystě na vaječníku, špatném trávení, častých migrénách, nemocném zraku anebo o čemkoliv dalším.

To není nic proti hvězdám showbyznysu. Také netvrdím, že všechny trpí nějakým výše zmíněným neduhem. Je to jen příklad.

Každá nemoc nebo potíž je informace a je dobré naučit se tyto informace číst. Nejsem odborníkem na psychosomatiku. Mně osobně velice dala kniha R.Dahlkeho Nemoc jako řeč dětské duše.

Když jsem si přečetla o nemocích, kterými jsem trpěla jako dítě, pochopila jsem, proč jsem je měla. Zažila jsem si ten princip, na kterém duše a tělo funguje. A od té doby se na všechny nemoci a problémy dívám úplně jinak. Jako na informace. Vždy se je snažím přečíst. Pomáhají mi.

Způsob, jakým se člověk pohybuje, jeho gesta, tělesná konstituce, držení těla, viditelné neduhy, disproporce, nemoci a jakékoliv potíže, to všechno vypovídá a je řečí jeho duše.

Tělesná konstituce, držení těla i naše gesta věrně vystihují naše nastavení, naši povahu, přímo souvisejí s naší psychikou. Důležitá je správná interpretace. Někdo svojí fyzickou křehkostí věrně zrcadlí křehkost svojí duše a někdo jiný tím naopak může vyrovnávat přílišnou pevnost.Nemocí těla na nás naše duše volá. Haló, prober se, něco ti říkám, tak dávej pozor! Proč tě bolí ucho? K čemu máš ucho? Ke slyšení? Tak proč ti tvoje tělo brání bolestí slyšet? Něco slyšet nechceš? Anebo snad neumíš naslouchat a tělo naopak ti ukazuje, že neslyšíš?

Interpretace mohou být různé a u různých lidí zcela opačné. Proto nelze tělesné příznaky jednoduše napsat pod sebe s tím, co znamenají. Nejlépe to u sebe najde každý sám.

Jedna věc je ale jistá. Nemocná část těla vždy přímo souvisí s onou oblastí, kterou je třeba se zabývat.

Zjednoduším to – pokud se na něco nemohu dívat, nebude mě bolet ucho, ale oko. Pokud mám problém něco v životě strávit, neonemocní mi z toho srdce. Pro začátek je dobré zamyslet se, k čemu používám tu část těla, která mě zlobí.

Jedna důležitá věc závěrem:

Nemá smysl se zabývat ostatními a tím, co říká jejich tělo o jejich duši. Je dobré zaměřit se na sebe. Co říká naše duše prostřednictvím našeho těla nám?

Proč mám nadváhu, které se nemohu zbavit? Proč mě tolik bolí klouby? Proč jsem přišla o vaječník? Proč mi vypadávají vlasy? Proč mám jednu nohu o kousek kratší? Proč mám některou část těla větší, než je obvyklé? Proč má jedno moje oko jinou barvu než druhé?

Na tyto otázky je vždy jednoduchá odpověď. Ale není jednoduché ji najít. Kdo hledá, ten najde. A kdo najde, tomu se otevírá další rovina života a bytí tady.

Přeji Vám hodně štěstí při objevování vaší vlastní duality. Je to dobrodružná a někdy až detektivní cesta.

Tak tedy šťastnou cestu!

Stále více a více lidí propadá mediální představě o ideální kráse. Ženy i muži se tak snaží přizpůsobit se těmto ideálům cvičením a dietami. Většina pak skončí tak, že trpí poruchami s přijímáním potravy a nebo nadměrně cvičí, jen aby vypadali jako Ken a Barbie. Jenže základní věc je ta, že každý jsme jiný. Tohle byste si měli lépe uvědomit, než propadnout lžím, kterými nás média krmí. Vy nejste za žádných okolností povinni se přizpůsobovat jejich standardům. Měli byste se naučit milovat svoje tělo takové, jaké je. Pokud se snažíte to uskutečnit, tady je sedm způsobů jak milovat a ctít svoje tělo.

Přestaňte kritizovat své tělo

Každý den se dívejte do zrcadla a zkuste se naučit oceňovat to, co vidíte. Řekněte tři věci, které na svém těle milujete a věřte tomu, co říkáte. Buďte si vědomi negativních řečí, které sami sobě říkáte, a přestaňte kritizovat své vlastní tělo.

Přemýšlejte o svém těle jako o nástroji

Namísto abyste si stěžovali, jak vaše tělo vypadá, zaměřte se na to, co pro vás vaše tělo může udělat. Co pro vás vaše tělo dělá, abyste se cítili lépe? Umožňuje vám vaše tělo dotyk nebo zlepšit životy druhých?

Přestaňte se srovnávat s ostatními

Každé tělo je jiné. Tím, že se budete srovnávat s ostatními, nic nezískáte. Přijímejte své tělo takové, jaké je. Naučte se milovat jeho tvar a typ. Pracujte s ním, a ne proti němu.

Noste dobře padnoucí oblečení, ve kterém se budete cítit dobře

Často se lidé snaží zakrýt svoje tělo do nepadnoucího oblečení. Je čas říct ne tomuto otřesnému módnímu trendu. Potřebujete začít nosit dobře padnoucí oblečení, které zvýrazní vaše přednosti. Toto oblečení by vám mělo dát lepší pocit a sílu.

Zacházejte se svým tělem správně

Dejte svému tělu potřebnou výživu, vitamíny a minerály, aby správně fungovalo. Držte se dál od látek, které vašemu tělu škodí. Dostatečný spánek. Dostatek nějakého středního, ale pravidelného cvičení, abyste byli fit a zdraví. Udržujte správné držení těla celou dobu. Naučte se nestresovat, ale relaxovat.

Dělejte věci, které vás těší, bez ohledu na vaši váhu nebo tvar postavy

Nedovolte svému fyzickému vzhledu, aby se dostal do způsobu vašeho života. Dělejte věci, které vás těší, dokonce i tehdy, když se necítíte pohodlně, co se týče vaší váhy. Pomalinku se budete učit, že vaše váha a tvar těla nemají nic společného s tím, jak moc si užíváte nějakou aktivitu. Jen prostě žijte.

Udělejte si přestávku od médií

Média jsou toxická skládka lží a nesprávných představ o opravdové kráse. Pokud nejste opatrní, média velice snadno nakazí vaši mysl a duši. Udělejte si někdy od nich přestávku. Buďte s opravdovými lidmi, kteří mají zdravou představu o kráse.

Koncept o kráse a žádoucím těle má různé náhledy související s určitou osobou nebo zemí, ve které je definovaná. Ale pro účel obchodu a marketingu se ji západní média snaží vykreslit jako věc, pro kterou padne každá velikost. Ještě jednou, tohle není opravdová krása. Opravdová krása je o posílení různorodosti lidí. Opravdová krása je o uctívání vaší jedinečnosti. Opravdová krása je o fyzičnu stejně jako o osobnosti. Uvolněte sami sebe ze lží a začněte vidět tu krásnou osobu, kterou jste.

* * *

zdroj: http://allwomenstalk.com/7-ways-to-love-your-body/

přeložila: Veronika Szabóová

Všichni potřebujeme odpočívat a uvolňovat svou mysl i tělo. Pro mě je uvolnění a odpočinek největší výzvou v životě a tak si nacházím způsoby, jak toho dosáhnout. Svůj čas pro sebe plánuji. Zní do zvláštně, ale je to tak, a funguje to. Stejně, jako plánuji schůzky, plánuji i čas pro sebe. Občas odjedu na víkned sama do přírody a dělám jen to, na co mám chuť a co mi dělá radost.

A teď praktický návod, jak se uvolnit:

Najděte si 15 minut, kdy Vás nikdo a nic nebude rušit. Nejlepší doba je před jídlem, ráno, nebo večer. Vytvořte si příjemné a uklidňující prostředí (svíčka, teplo, vůně). Udělejte si pohodlí. Pusťte si příjemnou zklidňující hudbu.

posaďte se, zavřete oči a asi 20x se pomalu, rytmicky a plynuje nadechujte do hrudníkupropusťte všechny starosti, představte si, jak mizí. Pokud Vám vyvstane nějaká myšlenka, obklopte ji pomyslnou bublinou a nechte ji odletětvědomě uvolněte celé tělo, projděte si ho vnitřním zrakem od hlavy až k patě (nebo naopak) a uvolněte každičkou jeho část, všimněte si i svalů okolo očí a čelistí, uvolněte jepo té se obklopte bublinou bílého světla, představte si její velikost a tvar. Hrajte si sní, zvětšujte ji, zmenšujte, dokud z ní nemáte skvělý pocitjste klidní a uvolnění, potom se pomalu vraťte do místosti a vychutnejte pocit klidu a míru

Pokud se Vám to nedaří, nevzdávejte to a dělejte toto cvičení každý den po dobu alespoň 21 dní. Uvidíte, že se Vaše schopnost uvolnit se výrazně zlepší. Hledejte vlastní způsob, jak dosáhnout tohoto stavu co nejčasteji. Ve vypjatých situacích se pak snadněji zklidníte a budete pružnější. 

Všichni máme svůj jedinečný přínos, jak skrze sebe sama obohacujeme druhé. Říkáme tomu naše poslání duše, ke kterému se obrací mnoho z nás, co to vlastně je a jak jej objevit.

Ve skutečnosti jej žijeme, i když o tom nevíme. Podvědomě se v průběhu života sami připravujeme na tu správnou chvíli, kdy budeme připraveni poznat náš dar a ukázat jej světu v autentickém světle nás samých.

Připraveni se stáváme ve chvíli, kdy se odvážíme vidět sama sebe v pravdě, shodit všechny masky, poodstoupit od všeho, co po nás očekává okolí a ponořit se do svého vnitřního světa, spojit se sama se sebou.

„Žít vlastní pravdu znamená být šťastný.“

Život je pestrý, barevný a nabízí skutečně mnoho možností. Tak jak si vybrat, jak přijít na to, co je můj přínos?

Je to především to, co dělá šťastným Tebe, kdy srdce a mysl spolupracují vzájemně tak, že se z toho raduje i Tvá duše a intuitivně cítíš, že je vše správně a vnímáš smysluplnost. Nemáš potřebu hledat dál. Tehdy i svět kolem tebe vnímá tvůj dar. To je ten přínos, povznášející radost pro Tebe a obohacení pro ostatní.

Většinou to, co považujeme u sebe za plně automatické, to, co děláme bez sebemenší kontroly, to, co je nám plně přirozené a cítíme se jako ryba ve vodě, tak to je to, čím přispíváme světu. Přistoupit k tomu tak, abychom to dokázali sami pojmenovat a rozvíjet, rozvíjet a rozvíjet, a tím pak vznikají velké věci.

V jednoduchosti je krása, stejně tak i v tomto případě. Lidé v tom hledají možné i nemožné, vymýšlí nejpravděpodobnější, třeba i to nejoriginálnější. Ve své podstatě je to něco, co je s námi celou dobu. Proto to nelze vymyslet. Co je tak přirozené, že ani skoro nevnímáme, že to skrze nás proudí.

„Chodí k nám mnoho znamení.“

Jistě jste někdy zažili, když vám někdo něco řekl, co hluboce znělo pravdou. Přesně oslovil tu část ve vás, která chtěla odpověď. Další kroky jsou na vás, jak s tím naložíte. Zda se vydáte s odvahou na cestu, po které ve skrytu duše toužíte nebo setrváte v podmínkách, které jsou udržitelné z pohledu společenského normálu.

Co považuji za nezbytné a z vlastní zkušenosti skutečně velmi přínosné?

Nalézt svůj klid, soustředit pozornost na sebe, vnímat svoje pocity a rozvíjet ty aktivity, které vám činí radost. Krok za krokem se naučit respektovat svou intuici.

„Život není o zkratkách, a tak i ke všem vývojovým fázím a změnám zrajeme. Je to nádherná cesta.“

Čas je iluze, netrap se tím, že něco ještě není tak, jak chceš. Není nic horšího než se snažit mít vše pevně pod kontrolou.

Ono to přijde v ten správný moment. Naučit se být trpělivý a nebát se, to vyžaduje určitý čas. Užívej si všeho, co máš. Když se podíváš kolem sebe, je toho určitě dost, za co můžeš projevit vděčnost.

A jako vždy, nic není dogma. Něco s tebou rezonuje, něco už víš a žiješ a něco jen tak propluje. Je to jako s knihou. Taky si nepamatuješ vše, co jsi přečetl, ale s knihou k tobě přišlo určité poznání, jinak by se ti neobjevila v rukou a zároveň jsi nečetl tato slova…

Pořád se nutíme do nějakých rozhodnutí, cílů, motivací. Stále čteme, školíme se.

Něco si přečteme a než to stačíme zpracovat, už zase čteme něco dalšího. Jsme hladový po informacích a po tom, jak to vlastně všechno dělat, aby to fungovalo a abychom byli šťastní.

Proč se ale neumíme zastavit, nechat ty informace, které jsme zjistili, usadit, zažít si je a poslouchat své já?

To, že se podle nás nic neděje není tragédie, protože právě v tomto období se můžeme zklidnit, pořádně se podívat kolem sebe, zjistit, že se skutečně stále něco děje, jen to dostatečně nevnímáme.

Všechny potřebné informace o tom, co máme dělat už máme v sobě. Poslouchejme svou intuici a své vnitřní hlasy, které se prezentují emocemi.

Pocity jsou tu proto, abychom se jimi řídili a ukáží nám cestu.

Dovolme si ten luxus říct:

„nevím, kudy právě půjdu, nevím, jaký mám momentálně cíl, zpracovávám si to a důvěřuji životu, že má pro mne připravené informace, které mi to odhalí.“

Důvěra sama v sebe, v moc přítomného okamžiku. To nám zaručí, že najdeme nejen to, co momentálně chceme, ale i sebe a klid a spokojenost.

Ze spokojenosti plyne úsměv a pohoda, která má vliv i na naše okolí a tímto způsobem přetváříme svůj život. Věř, buď sám sebou a dokážeš cokoliv.

Proč lidé prožívají tolik utrpení? Nenaleznete jediného člověka, který by chtěl být nešťastný, a přesto většina lidí nešťastná je. Všichni chtějí být šťastní, blažení a vyrovnaní. Všichni se chtějí radovat. Zdá se však, že to není možné.

Musí to mít nějakou hlubokou příčinu, tak hlubokou, že k ní logika nemůže proniknout.

Je nutné pochopit jednu základní věc. Člověk chce být šťastný, a proto je nešťastný.

Čím více toužíte po tom, abyste byli šťastni, tím víc budete trpět. Vypadá to jako naprostý nesmysl, ale právě v tomto spočívá prvotní příčina. Porozumíte-li procesu, jakým lidská mysl pracuje, budete to schopni pochopit.

Člověk chce být šťastný, a proto vytváří utrpení. Pokud se chcete zbavit utrpení, budete se muset zbavit touhy po štěstí. Jestliže to uděláte, nikdo vás nebude moci učinit nešťastným.

To je to, co většině lidem uniká. Nechápou, že základní příčinou utrpení může být sama touha po štěstí.

Jak k tomu dochází? Proč vůbec toužíte po štěstí? A jak na vás touha po štěstí působí?

Přesunuli jste se do snu

V okamžiku, kdy toužíte po štěstí, přestáváte být v přítomnosti. Vzdálili jste od existence, přesunuli jste se do budoucnosti, která neexistuje. Přesunuli jste se do snu.

Sny vás nemohou uspokojit. Vaše touha po štěstí je sen a sen není skutečný. Nastoupili jste do nesprávného vlaku.

Touha po štěstí jednoduše poukazuje na to, že nejste šťastni právě v tomto okamžiku. Touha po štěstí prostě ukazuje, že jste nešťastná bytost. A nešťastná bytost si představuje, že jednou, jednoho dne dosáhne nějakým způsobem štěstí. Vaše představy vycházejí z utrpení. Nesou v sobě sám zárodek utrpení. Neštěstí vychází z vás, nemůže se od vás lišit.

Začarovaný kruh představ o štěstí

Dnes jste nešťastní. Představujete si, že zítra budete šťastní. Zítřek je však projekce toho, čím jste dnes. Jste-li nešťastní, zítřek bude vycházet z tohoto neštěstí a budete ještě nešťastnější. A protože budete prožívat ještě větší neštěstí, budete opět toužit po tom, abyste v budoucnosti byli šťastní.

Chodíte tak v bludném kruhu: Čím více jste nešťastní, tím více toužíte po štěstí, a čím více toužíte po štěstí, tím jste nešťastnější. Jste jako pes, který honí vlastní ocas.

V zenu pro to mají jistý výraz. Říkají, že je to jako bičovat vůz. Jestliže vaši koně stojí na místě a vy bičujete vůz, moc vám to nepomůže. Jste nešťastní a vše, o čem můžete snít, co si můžete představit, vám přináší ještě větší neštěstí.

Přestaňte snít

Nejdůležitější tedy je, abyste přestali snít, abyste si nic nepředstavovali. Nejdůležitější je být tady a teď. Ať se děje cokoliv, buďte tady a teď – čeká na vás obrovský objev.

Tím objevem je, že nikdo nemůže být nešťastný, pokud se soustředí na přítomnou chvíli.

Štěstí je vesměs záležitost individuálního pohledu na svět, přesto doporučujeme těchto 10 kroků, které Vám častokrát velmi pomohou naladit se na tu příjemnější vlnu.

Věřte, že právě vy máte štěstí

Pravda je vždy to, čemu sami věříte. Pokud si myslíte, že máte štěstí a všechno se vám daří, opravdu tomu tak co nejdříve bude. Pokud jste o sobě přesvědčení, že jste smolaři, i tehdy budete mít pravdu. Prostřednictvím toho, čemu věříme, manifestujeme svůj životní postoj.

Být šťastnější znamená věřit, že být šťastnější mohu.

Definujte si, co znamená mít štěstí

Často pro nás štěstí znamená něco převratného a velkého. Ale to je jen malá část, jak se štěstí může projevovat.

Každý den můžeme najít mnoho případů, kdy máme štěstí. Štěstí má mnoho podob a je všude kolem nás. Je to jen otázka pohledu – naučit se ho rozpoznávat.

Mít štěstí neznamená ho dostávat okamžitě

Někdy hned na první pohled nepoznáme, zda-li jsme měli štěstí, ať už se nám něco stalo nebo naopak nestalo. Určitá situace, která na první pohled vypadá jako smůla se může projevit jako něco, co nám po chvíli přinese štěstí a za co budeme vděční. Posuzujme štěstí až po čase.

Pomáhejme ke štěstí ostatním

Nic na světe není spolehlivější cestou k vlastnímu štěstí jako to, že budete vlídní k ostatním. Každý den vykonejte maličkost pro někoho jiného -dotyčný Vás ani nemusí všimnout, jde především o váš dobrý pocit. Přinášejte drobné radosti do života druhých a uvidíte, že se k Vám štěstí bude vracet.

Naučte se rozeznávat šťastná znamení

Pokud vám štěstí zaklepe na dveře, pak otevřete. Nemusíte se bát, jen se naučte poznat v běžných situacích, které se vám přihodí, výzvu štěstí. Proč se Vám některé věci dějí a co Vám říkají? Nenechte se paralyzovat strachem, že „proč bych zrovna já“ a berte každou situaci, jako novou vzrušující možnost

Jste hodni toho být šťastni

Někdy máme pocit, že si své štěstí nezasloužíme. To není pravda! Na štěstí máme právo, dokonce by mělo být naší povinností udělat vše proto, abychom žili šťastný a smysluplný život. Šťastný a spokojený člověk nemá potřebu ubližovat,ale pomáhat. Buďte vděčni za své štěstí,ale nevzpírejte se mu. Čím více se ho naučíte prožívat, tím více se Vám ho dostane.

Štěstí je setkání příležitosti s připraveností

Nejste-li dobře připraveni, nemůžete plně těžit z příležitostí, které se Vám v životě naskytnou. Přísloví říká, že štěstí přeje připraveným a je to pravda. Proč si nechat příležitost protéct mezi prsty a přenechat ji někomu, kdo stojí v řadě za vámi?

Za své štěstí jste odpovědní jen vy sami

Jenom vy můžete za to, jestli jste a nebo nejste šťastní. Štěstí je věc rozhodnutí. Udělat rozhodnutí a být za něj zodpovědní. Co když se rozhodnete špatně? Pak udělejte nové rozhodnutí – nikdo Vám počet rozhodnutí ve vašem životě nenalinkoval.

Hýčkejte si a rozvíjejte svůj pozitivní přístup

Přístup je to, co je klíčové a co rozhoduje o vašem štěstí. Všichni máme rádi spokojené a pozitivní lidi, snažíme se je mít kolem sebe a získat kus jejich spokojenosti i pro sebe. S příjemnými a pozitivními lidmi se rádi vídáme, je nám s nimi dobře a proto je vyhledáváme. Rozhodnete-li se být věčnými nespokojenci, štěstí vás s největší pravděpodobností mine – a přátelé nakonec taky.

Štěstí je jako sněhová koule

V okamžiku, kdy začnete být šťastní z maličkostí, budete žasnout, kolik jich kolem sebe máte. Všimněte si, co všechno najednou vidíte, co všechno vám dokáže udělat radost. Kolik z toho jste dříve přešli bez povšimnutí? A jedno malé tajemství na závěr – malá štěstí přitahují ta větší!

Tato otázka mě provází už několik let a poslední dobou je pro mě velmi intenzivní. Naučila jsem se hodně věcí. Co znamená být bezpodmínečná, jak je třeba oceňovat muže, co muže zraňuje, jak být více ženou a jak o sebe pečovat, abych byla naplněná a co pro mě znamená milovat. Láska je spojení se srdcem a důvěra v jeho vedení. Ke spojení s mým srdcem mě vedlo mnoho věcí. Osobní rozvoj, spojení s přírodou, meditace, a samozřejmě každodenní praxe výše uvedeného.

 Mému tělu nedělá dobře stres a konflikty a tak se meditace stala součástí mého každodenního života. Prožívám ji tak, že jsem si Vědoma všech svých činů (včetně toho, jaká používám slova, kam si pokládám věci, jak mám kolem sebe čistý a uklizeny prostor, jak vědomě myji nádobí). Zjednodušeně řečeno, třemi slovy – láska v akci. Další kvalita, kterou jsem chtěla mít ve svém životě je vnitřní klid. Pocit, že mám v sobě uvnitř něco pevného, s čím neotřese ani uragan emocí, něco, k čemu se vracím jako bych se vracela domů, co tam je pořád jako zdroj a podpora.

Velmi si přeji, aby každý člověk byl spojen s tímto svým zdrojem, protože to je základní předpoklad pro šťastný a spokojený život. Venku se může dít spousta věcí, ale když je uvnitř klid a síla, málo co mě může dostat na kolena a když, tak se z nich zase brzo zvednu. 

Jako vedlejší, ale stejně důležitou věc, kterou jsem na své cestě objevila je spojení se svým srdcem. Bez toho nemohu žít. Možná přežívat. Jak jste spojeny se svým srdcem vy? 

Ke spojení se svým srdcem jsem se dostala dlouhou a hlubokou prací na sobě, svých omezeních, programech a traumatech z dětství. Každý máme však svou, jedinečnou cestu. Každá cesta, která vede ke spojení s vaším srdcem a zdrojem má smysl, resp. je nezbytná, abyste opravdu žili, v lásce a radosti. Neznamená to ovšem, že občas nepřejde po jasné obloze mráček, nebo že nepřijde bouřka, nezvedne se vítr. 🙂 Život je všechno, obě strany mince, stejně, jako střídá den a noc.

Co je to láska? 

Pro mě je to spojení se svým srdcem, se svou životní energií, radostí a sdílení těchto kvalit s ostatními. Je to naplnění, je to čistá radost a přijetí svého života takový jaký je. Je to vnitřní klid a hluboké spojení s životem. Důvěra, že vše se děje dokonale.

Co znamená láska pro Vás?

https://www.youtube.com/watch?v=VxA4Dr38dmk

Láska a žárlivost, tak úzce skloňujeme tyto dva pojmy, aniž bychom si to uvědomovali. Zastáván je názor, že láska souvisí se žárlivostí. Snad asi není od věci vzpomenout přísloví, že kdo nežárlí, ten nemiluje. Ale co tím doopravdy sledujeme?

Není to náhodou jakási omluva pro fakt, že sami nedokážeme zpracovat svůj vnitřní pocit méněcennosti? Neomlouváme tím to, že vlastně nejsme sami schopni pracovat s těmi obtěžujícími myšlenkami, které nás napadají při každé příležitosti, kdy nemáme partnera pod kontrolou?

„Žárlivost je stav, kdy sami padáme do pocitu, který momentálně nejsme schopni ovládnout.“

Ano, přesně tak, jsme ovládáni myšlenkami, které nad námi mají moc. Sami se dobrovolně necháváme skličovat pocitem, že nemáme věci pod kontrolou.

 Co z toho plyne? Jsme uvězněni ve své vlastní kleci a dvířka můžeme otevřít jen my sami. Ale jak, když zámek je vně té klece? Pocit sklíčenosti, fyzické tíže a jakési síly, která nás vysává, to jsou ty pocity, kterými nás živí žárlivost. A jak se toto může rovnat lásce? Láska nás podporuje, s láskou rosteme a radujeme se. Cožpak není láska mezi dvěma lidmi právě o dobrovolném sdílení? Tak proč má žárlivost důvod vkrádat se do sladkého bytí, do života mezi dva lidi, kteří se milují?

„Žárlivost se vkrádá postupně a zcela neviditelně, je jako kapka jedu, kterou z počátku nepozorujeme a nevěnujeme jí tolik pozornosti.“

Někdy je to pocit, který nám dělá dobře. Ano, v tu chvíli se potvrzuje to pravidlo, že kdo nežárlí, nemiluje. Ten, kdo cítí pozornost, že se někdo o něho zajímá, bojí, vnímá zájem, že někdo o něho stojí. Ale do jaké míry je tento zájem upřímný? Žárlivostí se dostáváme do stavu, který nepřináší nic skvělého. Jen si vzpomeňte, jak se cítíte, když žárlíte. Rovná se tento pocit stavu, který si chcete uchovat? Ve své podstatě jde o pocit, kdy sami ztrácíme kontrolu nad vnímáním hodnoty sami sebe. Dostáváme se do stavu, kdy pochybujeme sami o sobě a to vede k tomu, že se uchylujeme k nižší formě jednání a žárlíme. Žárlivost je snížení sama sebe. V tu chvíli padá vlastní sebeúcta, neboť ten, kdo se nechá ovládat pochybnostmi, nevěří nejen sobě, ale i v lásku svého vztahu. Ze strany partnera tím dostáváme potvrzení, že něco není v pořádku. Proč má důvod žárlit?

„Kdo věří, nemá důvodu pochybovat. Kdo věří v sám sebe, nemá důvod hledat něco, co není. Kdo miluje, vidí jasně bez předsudků a pochybností.“

A tímto dostává láska rozměrů, vlastní sebeúcta je ten fakt, s kterým roste šance, a dáváme smysl vztahu. Člověk s vnitřní vírou v sebe nemá důvodu, proč žárlit. Nemá pocit se s někým srovnávat a současně se obávat o to, že by mohl přijít o partnera. Co to ve své podstatě žárlivostí dáváme najevo? Vyjadřujeme strach, že o toho druhého můžeme přijít. Strach ze ztráty. A právě tento strach nás paralyzuje a začínáme ztrácet svoji osobnost a svobodu.

„Závoj žárlivosti halí vztah do šedé podoby.“

Sami jsme dobrovolně klesli, abychom ztratili svoji originalitu a vlastní sílu, která nás svedla dohromady. Vztah a láska je infikovaná jedem žárlivosti. Žárlivost je závislost, stav, kdy chceme mít fyzicky pod kontrolou toho druhého. Ale proč? Je to obava z toho, že druhého ztratíme a tím se dostáváme do situace, kdy ztrácíme sami sebe. Svou pozornost věnujeme tomu faktu, že můžeme přijít o lásku. Ale ve své podstatě, kdy jsme ztratili svoji kontrolu nad sebou samým, jak u nás může zůstat láska, kterou jsme měli na začátku? Jedem jménem žárlivost bylo otráveno pouto, které vzniklo ze svobody volby.

„Láska je poutem, které se nachází tam, kde je mírumilovnost a odpoutání se od jakékoli formy ovládání.“

Tvůj partner je sám o sobě dar. Ten největší, jaký ti jenom může dát. Dobrovolně si k tobě lehá do postele a dobrovolně se vedle tebe probouzí. Dobrovolně s tebou sdílí tvůj stesk a tvé porážky, snáší tvé nálady, tvé starosti a tvůj vztek a večer se k tobě vrací. Tráví s tebou svůj čas. Mohl by také odejít a už se nikdy nevrátit. Ale on je tady s tebou.

Účastní se tvého života. Důvěřuje ti, dokonce natolik, že se může ukázat i jako slabý a zranitelný. Obdarovává tě nejen svou vášní, ale také svou intimitou. Jedině tobě, nikomu jinému se tak neukazuje… v bezmezném odevzdání. Dobrovolně je loajální, věrný, buduje s tebou společnou budoucnost a poskytuje ti pocit domova.

Daruje se ti! Někdy se dokonce plně odevzdává do tvých rukou a dělá tvůj život svým.

Neměli bychom v žádném bodě svého vztahu udělat chybu a myslet si, že všechno toto je normální, že je to něco všedního, nebo naopak, že nám partner něco dluží a je nám povinován vděčností.

Být vlastnictvím nějaké osoby způsobuje pocit nesvobody. Život už neproudí, všechno nabízené, dokonce i dar intimity je potom už jen povinnost způsobující tíseň.

Kdo chce svůj život trávit tímto způsobem a zdržovat se v takových energiích, ten už vnitřně dávno ze vztahu odešel.

Co potom následuje, jsou inscenovaná dramata, abychom se cítili zdánlivě morálně čistí. Pravda je dokonce taková, že čím intenzivněji partnera nutíme, aby s námi zůstal, tím spíše odejde. Nesvoboda si hledá svobodu a je jedno, jak šikovně se ji snažíme uchlácholit. Čím intenzivněji u sebe partnera držíme, tím silněji se bude chtít osvobodit.

Proč pak děláme něco tak bláznivého ? Protože se ve skutečnosti ještě stále cítíme méněcenní. Protože nevěříme, že jsme hodni lásky. Nevěříme, že by u nás někdo prostě jen tak mohl zůstat, nevěříme, že si to zasloužíme. Raději vyvíjíme tlak.

Láska se nenechá k ničemu nutit.

Co z toho máme, když partner s námi zůstane jen proto, že ho k tomu nutíme, nebo ho upevňujeme v přesvědčení, že by bez nás nedokázal přežít, nebo my bez něho? Tímto způsobem nikdy nezakusíme sílu lásky, neboť vždycky dostaneme jenom to, čeho jsme se vlastně chtěli vyvarovat – odpor a boj.

Otevři tedy klec, uvolni mříže a dej svému partnerovi svobodu. I když ti to nahání strach.

Proč by měl u tebe zůstávat ? Protože je to jeho vůle. Protože je mu s tebou dobře. Protože by byl rád ve tvé blízkosti. Protože mu dáváš sílu a uznání a on ví, že ve tvém životě něco znamená. Protože dokáže převzít zodpovědnost. Protože se vedle tebe cítí chráněný a v bezpečí. Protože vedle tebe rozkvétá. Protože se v tobě poznal, vnímá hlubší smysl vašeho vztahu a ví, že je svobodný.

Proč by měl svobodu opouštět? Čím svobodnější člověk je, tím více si dokáže vychutnat blízkost.

Ponechat někomu jeho svobodu je skutečná velikost.

Pozorujme věci prostě takové, jaké opravdu jsou. Potom budeme celou tu „věc“ hodnotit úplně jinak. Náš partner je svobodný, může kdykoliv odejít, nic nám nedluží a všechno, co dělá, činí dobrovolně. Když máme neustále na paměti, že náš partner je ta nejbáječnější půjčka, kterou nám může život svěřit, budeme v budoucnu jednat v mnoha ohledech jinak. Buď si tedy neustále vědom skutečnosti, že s tebou partner sdílí život pouze na určité časové období. Délku si určuje pouze on sám. Každý nový den je dar, každé probuzení vedle tebe je dobrovolně poskytovaný dar lásky. Také dnes, toto ráno je u tebe a chce se zrcadlit ve tvé lásce. Možná také ještě celý další rok. Nebo celý život. Je to zcela na něm. Svobodně při tobě stojí, každý den se ti dává jako dar.

Neexistuje větší dar než tady prostě jenom být.

Dar není nikdy vázán na podmínky, jinak by to byl výhradně obchod. Láska se nedá koupit nebo vynutit. To nejlepší, co nyní můžeme udělat, je radovat se z toho, že je náš partner s námi. A jeho přítomnost s vděčností přijímat.

V dnešní době jsou mezilidské vztahy častým tématem pro naplněný život. Podívejte se na 3 základní pilíře šťastného vztahu, který je založen na svobodě, důvěře, a přirozenosti.

SVOBODA

Asi vás hned napadne, jak může svoboda souviset s partnerstvím.

Když partnerství je o svazku dvou lidí. Kdy právě svobodu opouští ve fázi rozhodnutí, že vstoupí na společnou cestu. A to je právě ten mýtus, který je strašákem vztahů, kdy se každý řídí představou, že v okamžiku, kdy se uvážou, ztrácí svojí svobodu. Platné, ano, bez debat, ale pro koho?

Pro toho, kdo si připustí, že vztah znamená odříkání a přizpůsobování se tomu druhému. Ve své podstatě pocit ztráty křídel, která nás dělají šťastnými.

„Křídla, která nám dávají rozmach a sílu, která v nás budí představu, že můžeme volně dýchat.“

A když nemůžeme, co se stane? Přijde pocit stísněnosti, pocit, který se rozhodně nepodobá svobodomyslnému bytí. Začneme se stahovat, neboť vedlejším efektem stísněnosti je nedostatek zájmu jakkoliv vztah podporovat. Proč taky, že? Podporovat a dobrovolně si nechat utahovat pomyslnou uzdu kolem krku, která nám nedovolí volně dýchat.

Svobodou dáváme najevo svou lásku, neboť upřímná láska znamená milovat bez omezení. Milujeme a současně dáváme druhému pocit svobody. Necháváme svého partnera žít a volně dýchat s vědomím, že svá křídla má v plné síle. Vzájemná láska je propojená se silou volnosti vzájemných křídel, hloubkou tohoto významu je možnost vlastní svobodné volby, která je právě setrváním v partnerství. Přítomnost a touha zůstat v partnerství, kde máme svá křídla, kdy se můžeme kdykoliv vzdálit beze strachu. Vzdálit se s vědomím, že láska je to pouto, které nás volá zpět. Zpět ke křídlům, která nás podporují v rozletu a poznání, po kterém tolik toužíme.

„Svobodně žít a současně vnímat pocit, že patříme k jednotě partnerství, je naplnění, které může dát jen ten, kdo je schopen svobodné úvahy, že nelze nikoho držet a stříhat mu křídla s tím úmyslem, že u nás zůstane.“

DŮVĚRA

Každý má v sobě víru, každý věříme a jedno, v jakém směru je tato víra. Víra je víra. V partnerství je víra ve věrnost, ve stálost a sounáležitost. Ale je to tak doopravdy? Hledáme víru v tomto směru? Ve skutečnosti je otázka, kde hledáme potvrzení své víry.

„Víra ve vztah začíná v nás samotných.“

Do jaké míry věříme vztahu. Víra v kvalitní vztah je povýšená důvěra v nás samotných.

„Důvěřuji Sobě, znamená, důvěřuji Tobě.“

Což v přeneseném slova smyslu je projekce naší vnitřní důvěry do partnera. Vzájemná důvěra povznáší vztah na úroveň osvobozující vlny, kdy pomíjí vztahovačné a destruktivní emoce. Vztah dostává nový rozměr, nový úsměvný a povznášející pocit, kdy není třeba hledat a pátrat, ba naopak sdílet a být plně ve spojení s partnerem.

Důvěra ve vztahu podporuje rozkvět a právě rozkvět nás samotných. Dívat se do očí svého partnera a důvěřovat, je výsostný pocit, který spojuje srdce. Nabíjející pocit, který se nedá popsat, ten se musí zažít.

PŘIROZENOST

Chovám se tak, jaká je moje přirozenost. Nechávám plynule jednat svou přirozenost, to znamená, jsem to Já ve vztahu! Ne někdo, kdo by se měl chovat tak, aby byl spokojený ten druhý.

„Chovat se podle očekávání druhého plodí závislost na druhém a v konečném měřítku ten druhý časem odejde.“

Partner pocítí, že nemá po boku ryzí osobnost, ale pouze odraz, který není hoden obdivu.

Přirozenost je důkazem vlastní důvěry v sebe, přijetí přirozenosti druhého je důkazem svobodomyslného pojetí, že každý má právo být sám sebou. Nikdo nemá právo soudit, jací jsme, jak se chováme, či jak jednáme. Vše je to spojeno s respektem k sobě samým, a pokud tento respekt nalezneme, uvidíme svět jinýma očima.

Přirozenost ve vztahu nám dává svobodu a důvěru v sebe. Naopak potlačení přirozenosti, potlačení osobního vnitřního projevu je známkou pasování se do očekávané role partnera. Jaký pak může být vztah, kdy jeden hraje roli očekávaného? Kde je přirozenost a kde je svoboda? Je to smyčka, z které je nutno najít cestu ven.

„Milovat a nechat volně žít, milovat bez předsudků, bez očekávání, být sám sebou! Toť přirozenost.“

Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu … Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést … Kráčej vedle mě a buď můj přítel. 

Někdo se mě zeptal, zda existuje člověk, se kterým je nám osudem dáno žít celý život. Přišla tato odpověď z vesmíru: 

Ten, koho potkáte vás učí a když pochopíte, odchází. Není tam natrvalo a záleží jen na vás, zda ho budete chtít mít a držet se starého, či pojmete něco nového. Vše je o učení. Takže se nedá říci, že některý vztah je trvalý. Je to o mně, zda chci, aby byl trvalý nebo chci, aby se změnil v přátelství. Vše je v prožitku touhy člověka a podle toho se mu mění svět. Čím více opouští sny a touhy, tím více si vystačí sám a neprahne po přízni toho druhého. 

Každý hledáme v životě toho „pravého partnera.“.Ptáme se: „Kdy už přijde ten pravý?“ Chceme spojit svůj život s někým, s kým se shodneme úplně ve všem a bude nám připadat jako součást nás samých. Ale kdo to vlastně ten pravý partner je? Většinou to bývá naše osudová láska. Přijde někdo, kdo nás tak hluboko zasáhne, že si myslíme, že s nikým jiným nedokážeme být tak štastní jako právě s tímto člověkem, a tak se tomuto partnerovi úplně odevzdáme. 

Potkáme osudovou lásku a zdá se nám jako bychom splynuli s tím druhým, ale naopak, časem se vše dostane do protiváhy a nás najednou tato osudová láska trápí. Když totiž přijde osudový partner, je to jako by přišla druhá část nás samých, ale časem v nás tato druhá část nás samých vyvolává nepříjemné pocity. Rány, které se špatně hojí. Ale protože milujeme, odpouštíme a znovu se vrháme do tohoto vztahu. A znovu jsme zraněni a ono se to opakuje tak dlouho, dokud nemáme své srdce úplně nadranc, že si řekneme a dost, už nemůžu, musím z toho pryč. Ale když odejdete, zase vás tato osudová láska stále pronásleduje a vy, protože máte srdce obsazené právě tímto člověkem, nepustíte do svého srdce nikoho jiného a jen se trápíte pro člověka, kterého máte v srdci. 

Pokud zůstaneme s člověkem, kterého milujeme tak dlouho, až naše srdce je natolik zlomené, že spíše začneme toho druhého nenávidět, jsme schopni se uzdravit. Naše srdce, aby se mohlo uzdravit, musí být tolikrát zraněno, že už mu to ani nevadí. Už ví, že to lepší nebude. Pak teprve člověk může dojít k uvědomění, a nalézt nový životní směr k sobě. 

Říkáme si: „Proč mě můj partner zraňuje, když ho tolik miluji?“ Ale on vás nezraňuje, vy se zraňujete sami. Vše, co vás zraňuje, jsou jen vaše témata, která nemáte zpracována a tato druhá polovina vás samých, vám přišla vaše stíny ukázat a učit vás s nimi zacházet. Takže osudový partner nás může hodně naučit a většinou na něho vzpomínáme jako na člověka, který nám dal velkou lekci. 

Nejdříve žijeme ve společnosti a hledáme partnera, se kterým bychom mohli žít, nakonec ho najdeme a já slyším: „Já s ním ani nežiju, musím chodit od něho i pryč do společnosti, tam teprve žiju.“ Sníme o tom, že vše budeme dělat spolu a nakonec spolu neděláme nic. My ženy jsme romantičky a tak chceme stále s partnerem něco hezkého prožívat. Naplánujeme hezký výlet a snažíme se o pohodu, ale partner je otrávený, že musel jet s námi. Jeden známý mi povídá: „Už mi to slovo „výlet“ leze krkem.“ 

A my si myslíme, že partner musí být stejně nadšený jako já, že spolu někam jedeme. Partner jede jen z povinnosti, proto je žena otrávená, když mu třeba poví: „To je hezký, viď?“ A on k tomu dá nějakou nemístnou poznámku. Žena si řekne: „Kdybych ho nevnímala nebo kdybych si ho nevšímala, bylo by mi líp.“ Ale proč si ho všímá, když on o to nestojí? Proto, aby mohla vše prožívat s ním, ale jemu je to jedno. Ona je celý výlet u jeho pocitů. Stále jí jde o to, aby se mu výlet líbil a ani si ho nemůže vychutnat. Kdyby jen vnímala věci okolo sebe a nevnímala jeho a jeho nálady, cítila by se dobře. Na to mi žena řekne: „Ale to můžu jet na výlet sama.“ A proč ne? 

Dnes, když jedu na výlet, je mi jedno, zda jedu sama nebo s někým. Prožívám to totiž stejně. Již nevnímám toho druhého, ale vnímám věci okolo sebe, proto se budu cítit stejně ať už sama nebo s někým. Již mi nezáleží na jeho prožitcích, ale na mých prožitcích. 


Pamatuji si, když mi přišel do života, jak jsem si myslela „osudový partner.“ Dívali jsme se spolu na film, který se týkal vztahu. Můj partner se na mě podíval až mě zamrazilo a povídá: „Ale já ti nechci ubližovat, já musím odejít“ a začal plakat. Jako by mi někdo vrazil nůž do břicha, říkala jsem si, co mi to povídá za nesmysly, prostě jsem to nechápala. Vesmír mi však stále říkal, že se s tímto mužem budu muset rozejít, že naše cesty jsou rozdílné. Nechtěla jsem to připustit, vždyť jsem ted‘ konečně našla partnera svých snů. 

Jednou v noci, když jsem spala, slyším: „Mami, mami.“ Bylo to tak přítomné, že mě to probudilo. Před postelí stál duch mé dcery v kostkované košili bez hlavy a bez rukou. Za chvíli tento přízrak zmizel, přitom ale moje dcera klidně spala na posteli vedle mě. Byl to pro mě tak silný zážitek, že jsem šla meditovat do obýváku. Medituji a najednou jasně cítím, že mi někdo 3x klepe na koleno. Proberu se, abych viděla, kdo tam se mnou je a vidím před sebou anděla, který mi říká: „Neboj se, je o tebe postaráno.“ A ihned zmizel. Bylo to pro mne silné kafe. Druhý den jsem se sešla se svým přítelem a on mne po čtyřech letech od informace, že mi nechce ubližovat, napadl. A na pomoc mi přišla moje dcera v kostkované košili, kterou nosila zřídka. 

Uvědomila jsem si, že i životní lekce jsou nám již předurčeny. Ale andělé jsou stále s námi a ví, že i taková lekce je pro nás důležitá, abychom pochopili: A bez této zkoušky neumíme k poznání dojít. Můj přítel mi před touto situací říkal: „Kdy už se ti konečně rozsvítí.“ Po této situaci se mi opravdu rozsvítilo. Když jsem si dříve vykládala karty na náš vztah, nechápala jsem, že nám oběma vychází boží oko, když se mi jevil negativní. Myslela jsem si, že já jsem ta lepší a on ten horší, ale on mi jen ukazoval mé horší já, které bylo ukryto ve mně – strachy, závislosti, lpění, vlastnictví. 

Oba jsme pod ochranou vesmíru a vzájemně se spolu něco učíme. 

Žádná duše není špatná, každá se jen učí. Vesmír mě stále upozorňoval na to, že se budu muset s tímto člověkem rozloučit, protože každý máme jinou cestu. On musí ještě probouzet další duše a i já musím učit další duše, každý však jiným způsobem. On v podvědomí cítil, že mi bude muset ublížit a i když se tomu rozumově bránil, stejně ta situace nastala a já zase i když se mi nechtělo, musela jsem touto situací projít. Učení pro nás pro oba. Pro mě kam až může vztah zajít, když nedávám hranice a on, že násilím nic nezmůže. 

Přišel mě naučit vážit si sama sebe a mít se ráda. Ať se to zdá jakkoliv nelogické, konal zde pro mě pozitivní úlohu. 
Osudový partner přichází hlavně proto, aby nás naučil rovnováze rozumu a citu, nezávislosti, mít se ráda a prostě u každého, aby odkryl to, co ještě neumí a co se má naučit, aby byl celistvý. Takže osudový partner je opravdu naší druhou polovinou, ale tou stinnou. Odkrývá ještě naše stíny, strachy, závislosti. 

Jsou to většinou osudové vztahy z minulosti a vztahy, na kterých se daní jedinci domluvili ještě před vstupem na tento svět. Jeden řekl tomu druhému: 

„Tohle se máš ještě naučit, tak já přijdu a pomůžu ti s tím.“ A když se to naučíme, většinou tento osudový partner odchází nebo zůstaneme jen dobrými přáteli. 

Takže se nedá říci, že je někdo negativní. I negativní člověk v této společnosti má svou roli, aby rozhýbal toho druhého ke změně a když se mu to podaří, odchází učit podobnou bytost stejné roli jako tu předchozí. 

Např. sebevědomý nebo agresivní muž si vždy bude hledat ženy, které nebudou mít příliš velké sebevědomí a většinou právě v těchto typech mužů vidí oporu v životě a kolikrát si ani neuvědomují za jakou cenu. Tím, že je tento typ osobnosti muže ničí, musí si žena stále více uvědomovat, že oporu musí najít v sobě a tím sílí. Nakonec zjistí, že tento muž jí žádnou oporou není a tam končí role dotyčného muže. A on jde učit zase jinam. Takto se učíme jeden od druhého. 

Smyslem toho všeho je, abychom našli ne toho pravého partnera – tu druhou polovičku, ale abychom našli sami sebe, svou druhou polovinu. Když se v nás konečně spojí cit a rozum, jsme v harmonii a rovnováze, nemáme zapotřebí hledat někoho k sobě, neboť my jsme spokojení sami se sebou, my se máme rádi a nepotřebujeme nikoho, aby nám ke spokojenosti mazal med okolo úst, dokazoval nám, jak nás miluje, kupoval si nás dárky a byl nám oporou. 

Když se nemáme rádi, snadno si nás někdo tímto koupí, snadno naletíme na pěkná slova, dary, přesvědčování a pomocnou ruku. Myslíme si, že to tak bude stále, ale nic netrvá věčně a proto se časem divíme, že ten druhý už není to, co býval. Dosáhl svého, nebo si zvykl na zaběhnutý stav věcí, tak proč by se dál snažil. 

Když se máme rádi, již nehledáme toho pravého, protože víme, že ten pravý je v nás a nikde okolo nás. Vše, co hledáme, máme v sobě. Jak klady tak i zápory a pokud se ještě potřebujeme zbavit některých záporů, aby mohlo umřít naše ego, neboť ego – náš rozum – nám brání v tom, abychom prožívali klid a lásku, přitáhneme si do života vždy takového partnera, který nám pomůže odkrýt naše nitro, aby nám pomohl poprat se s vlastními zápory. 

Když duše najde sama sebe, nepotřebuje se již na nikoho vázat a dokáže být jak sama, tak s každým. Nedělá rozdíly, protože ona má vše v sobě zpracováno, jak klady tak i zápory a proto nerozlišuje zda tento je lepší a ten horší, bere každého takového, jaký je. 

Duše již pochopila, že vše se vyvíjí stále stejně a pokud jsem zpočátku zamilovaná a vztah je krásný, je jen otázkou času, kdy to bude jinak a proto už nehledá krásu v jiných, ale v sobě. 

Každá duše je zde z nějakého důvodu, má něco pochopit, něco se naučit. A kdo nás učí? Ti ostatní, se kterými se setkáváme. Naše osobnost se formuje přes mezilidské vztahy, ty nás zkušenostmi učí měnit přístup k okolí, mění nám myšlení. A protože chceme být štastni, stále štěstí hledáme a myslíme si, že ho nalezneme v podobě nalezení svého druhého já – partnera. Naše druhé já nás v životě může hodně naučit a proto tolik toužíme nalézt tu naši druhou polovičku. 

Ale pravda je jiná. Všechno co se učíme, a nejvíce se můžeme naučit právě prostřednictvím našeho osudového partnera, nás vede k naší vlastní druhé polovině naší osobnosti. Vede nás to cestou domů, k sobě. Pokud nemilujeme, nesnažíme se tolik. Pokud milujeme, snažíme se o naše štěstí ještě více a tak si hlouběji dokážeme sáhnout do svého nitra, i když to bolí. 

Nejvíce hledáme štěstí ve středním věku a tam se také nejvíce učíme. Může to být doba od našich 18 let do 50 let nebo 60 let. Dle toho, jak rychle se učíme. Proto se člověk ve stáří cítí mnohdy spokojenější než dříve. On totiž už nic nehledá, už prošel životními zkušenostmi, které ho zdokonalily, a ví, že není co hledat, že vše má uvnitř sebe. Je to dáno i poklesem sexuální aktivity a proto se člověk vrací k přírodě a jejímu bohatství. 
       Sexuální aktivita nás obtěžuje a neustále vrhá do dalších a dalších vztahů. Ale právě jejím prostřednictvím hledáme sami sebe. Kdyby nás neobtěžovalo naše libido, nesnažili bychom se tolik s někým splynout a to by nás nevedlo do dalších vztahů s někým, s kým se máme učit. Ale protože se máme něco naučit a pokud to ještě neumíme, bude na nás tlačit naše touha s někým splynout, abychom se co nejvíce ze vztahu naučili. 
        Jedna žena mi napsala: „Chybí mi ještě muž fyzicky, neumím přeměnit tuto energii a sama to není ono. A když se s ním vyspím, tak se hned zamiluji a je zle.“ Tato žena potřebuje ještě k tomu, aby se cítila dobře, pohlazení od druhých, ještě si ho neumí dát sama. 
          Jiná žena mi napsala: „Když jsem jednomu muži vytkla: Proč, když se mu to se mnou tak líbilo, se vrhl k jiné ženě, napsal mi, že neumím prohrávat! To mě dostalo. Netušila jsem, že vztah je boj.“ Tato žena si začíná uvědomovat, že vztah není jen o odevzdání se druhému, že může být i o zradě. Tudíž tu důvěru musím hledat v sobě a ne v druhém. 
         Střední věk, je věk, ve kterém se máme naučit to, proč jsme sem přišli. Po přechodu již odpočíváme a zklidňujeme se. 
Člověk, který nachází stále více sám sebe, bude mít stále menší chuť na sex a stále menší chuť s někým splynout. Vždyť on je spokojený sám se sebou, se svojí volností a tak se už nechce na někoho vázat a být jím vázán. Už je svobodný a to ve všem i po stránce sexuální. Tato stránka již pro něho nehraje tak velkou roli a proto se nemusí chtít na nikoho vázat. Bude se cítit dobře sám, protože ví, že není co hledat. On totiž našel svoji druhou polovinu sebe a proto se cítí dobře. 

V životě hledáme tuto druhou polovinu sebe mimo sebe a proto ji v žádném vztahu nemůžeme nalézt. Teprve, když toto pochopíme, můžeme být štastni.

Hlavním smyslem a posláním dvojplamenných párů není žít spolu partnerský život, věnovat se s láskou jeden druhému a sdílet společné štěstí. Předním smyslem a posláním je společně tvořit ve prospěch celého společenství.

 Propojit energie dvou celistvých, vzájemně sladěných celků a vytvářet společné dílo. Pro maximální účinnost je nezbytné, aby celky byly opravdu harmonické, stejného vnímání, smýšlení i projevování. Proto musí dříve, než spočinou vedle sebe ve společném konání, oba dokončit cestu své přeměny.

Dokud tak neučiní, není jim umožněno se k sobě trvale přiblížit. Jsou mezi ně stále kladeny překážky a úkoly nutící je hledat nové cesty a nové způsoby, rozvíjet a měnit sami sebe.  Vzájemná touha, vnitřní propojení a sounáležitost je nenechá ustrnout, stále je pobízí pokračovat dál a pracovat na své transformaci, procesu smrti a znovuzrození.

Cesta k našemu dvojplameni vede pouze přes naši vlastní totální přeměnu. Přeměna spočívá v odstraňování starých zakořeněných programů, které přejímáme zpravidla po svých rodičích a ze zažitých společenských zvyklostí a tradic. Jsou to vzorce, v nichž vládne závislost, nesvoboda a nerovnováha.

Je třeba je nahradit novými a zdravými, založenými na principu samostatnosti, svobody, vyrovnanosti. Někdy bývá staré naprogramování natolik zakořeněné, že je pro některé jedince s nedostatečně vyvinutou vlastní osobností opravdu velmi těžké se z nich vymanit. V těchto případech je nezbytné nejdříve pracovat na nalezení a posílení své vlastní individuality, znovuobjevení své hodnoty, sebelásky a sebeúcty.

Velmi často se stává, že především ženské dvojplameny, neomylně vnímající sounáležitost se svým dvojčetem, jsou velmi ovládány neskutečnou touhou spočinout vedle svého partnera. Z počátku se snaží ke svému dvojplameni co nejrychleji přiblížit přímou cestou. Stále však používají staré známé vzorce, staré naučené chování a tím opakují stále stejné chyby.

Takto buď opakovaně spočinou ve slepých uličkách anebo tvrdě a bolestně narážejí, třeba i zažívají osobní „katastrofy“. Většinou, až na pokraji svých sil si začnou uvědomovat, že tudy cesta nevede. Je třeba udělat něco jinak, něco změnit, aby výsledek byl jiný, úspěšnější. Každý pád, náraz, ztroskotání, je tu od toho, aby s námi otřásl a dal nám najevo, že je třeba zvolit jiný postup, jinou cestu.

Nové způsoby a postupy však musí být přijaty za své a pevně ukotveny. Trvalé změny je možné dosáhnout pouze svojí vlastní důsledností. Jen takovým způsobem lze nefunkční programy přenastavit.

Každému přichází do života právě to, co potřebuje pro svůj zdárný vývoj a další růst. Mnohdy tak musíme čelit i opravdu těžkým a nepříjemným situacím. Pokud se jim úmyslně vyhneme, vrátí se nám po nějakém čase zpět. Je tedy vhodné brát tyto životní peripetie spíše jako výzvu a příležitost než jako těžký úděl. Každá zkouška, úkol a překážka, které jsou před nás postaveny, jsou určeny k našemu zocelení, rozvoji a proměně – změně vnitřního nastavení.

Dokončením přeměny se z každého dvojplamene stává celek obsahující vnitřně ženu i muže ve vyrovnaném poměru. Takto je odstraněna závislost, nedostatek, potřeba mít vedle sebe kohokoli, kdo by ho doplňoval. Každý jednotlivec je schopen fungovat jako celek a naprosto samostatně. V dvojplamenném páru sice může jeden vystupovat více jako žena a druhý více jako muž, v době nepřítomnosti partnera však v sobě dokážou aktivovat a plně využívat i opačné hodnoty.

Mezi párovými dvojplameny poté již nedochází k výkyvům a kolizím způsobeným nedostatkem čehokoli. Mohou se tak plně věnovat společnému tvoření. Jejich tvořivá síla se při společném konání umocňuje.

S naší přeměnou nám pomáhají i jiné osoby, než je náš dvojplamen. Jsou to lidé, se kterými jsme v jakémkoli vztahu, rodinném, pracovním, přátelském… ale třeba i ti, co nám pouze na chvíli projdou životem. Mohou to být však i naši společníci a průvodci ze zvířecí říše. Je vhodné sledovat, jak se k nám ostatní chovají a jak k nám přistupují, jaké máme vzájemné vztahy. Pokud něco nesedí, neladí, je třeba hledat chybu v našem vlastním chování, v našem vlastním postoji, neboť protějšek je nám vždy naším zrcadlem.

Zpravidla nás má na něco navést, něco naučit, přivést k nějakému pochopení. Vhodné je pokusit se na konfliktní situaci nahlížet z jeho pozice, z jeho pohledu, a snažit se pochopit a porozumět tomu, co nám svým chováním a postojem chce říct. Mnohdy nahlas vyslovená slova nemusíme chápat správně, můžeme jim přikládat jiný význam, než byl úmysl toho, kdo je vyslovil. U zvířecích partnerů je třeba porozumět stylu komunikace, který je jim vlastní, ale i pracovat se svojí vlastní intuicí.  Aby však i druzí rozuměli nám, musíme být my sami pro ně čitelní a své postoje dávat najevo jednoznačně. Naše mysl, slovní projev i samotné činy, musí vypovídat naprosto shodně.

Funkční společenství na vrcholu svého rozkvětu je tvořeno různorodostí, obsažením všech možných variant. Skládá se z mnoha střípků různých tvarů, vlastností a funkcí, přesně však zapadajících do sebe. Každý má své místo, každý má svůj význam, každého je zapotřebí.  Eliminace vzájemně doplňující se různorodosti vede k nestabilitě a úpadku. K dosažení bodu absolutního stavu dokonalosti, funkčnosti a stability, je třeba nalézt a navrátit všechny prvotní dílky v jejich jedinečnosti, pravé hodnotě, funkci a významu.

Původní jádro, funkce a význam obou z každého páru dvojplamenů je stejný, neboť se zrodili společně se stejnými vlohami a stejnou strukturou. Postupem času, ovlivněni odlišným prostředím při odděleném putování, měnili své zvyklosti, své původní postoje a vzorce chování. Prvotní podstata a autentičnost byly zastřeny nánosy odlišných prožitků, zkušeností, prožívání.

Nyní jsou dvojplameny směrovány k návratu ke své původní ryzí čistotě tak, aby byly oba stejní, takoví, jako byly na počátku. Znovuobjevováním a přijímáním své autentičnosti, původního statusu, se navrací domů na místo svého zrodu, do fungujícího a vzkvétajícího celku, jehož jsou spolutvůrci.

Stejně tak, jako se každý dvojplamenný jedinec stává individualitou, je každý dvojplamenný pár jedinečný. Jedinečnost a individualita jsou projevem vnitřní svobody a autentičnosti. Poutají však pozornost, neboť představují vyčnívání z davu, vybočování ze starých, jednotných, řádem daných vzorců.

Odchylující se jednotlivec, pár i skupina se mohou setkávat s nepřízní okolí, s nesouhlasem a nepochopením nesvobodných bytostí, uvězněných ve starých programech, jež jediné znají a považují správné. Avšak i tyto nesvobodné bytosti budou postupně pobízeny k tomu, aby samy hledaly nové cesty a nová sebevyjádření, neboť postupem času to budou právě ony, kdo budou vybočovat z různorodého spektra a nebudou zapadat do nově se tvořícího, celistvého a funkčního společenství.  

Setrváváním ve starých programech nebudou nalézat své místo, své původní působiště, ve kterém se zrodily a ve kterém jsou opravdu doma.

Napsala dne  22.1.2017  Ivana „Geri“ Kutnarová

♥ V tomto období se ve větším měřítku setkávají a budou setkávat nadále ti, kteří našli v sobě posvátnou sílu ženy i muže a prošli tzv. vnitřní posvátnou svatbou. Našli v sobě stabilní trvalý klid a mír a moudrost, která ví, že jediné stabilní spojení s druhým pohlavím se může budovat na základech přijetí druhého jako spolutvořícího partnera, a to v oblastech spojující jejich sebenaplňující vášně.

♥ Jedině tak mohou být efektivněji vyživováni svým vlastním sebenaplněním skrze svou spolutvořící vášeň, ale vždy podporováni ve svém potenciálu právě skrze komplementární aspekt druhého.

♥ V novém paradigma jsou tyto dvojice již vždy božskými synchronicitami propojovány tak, kde vždy vše dává svůj jasný záměr a hluboký smysl. V těchto setkáních neexistují pochyby, otázky či nejistoty, které by tyto vztahy zpochybňovaly. Jsou to vztahy založené především na vzájemném porozumění vyšších principů a to především na pochopení vzájemného ovlivňování a vědomého vyvažování zákonu pohlaví.

♥ Je to o pochopení principu………..aby žena mohla být plně ve své roli ŽENY – BOHYNĚ, KRÁLOVNY, CÍSAŘOVNY, JE JEJÍ BOŽSKÉ PRÁVO MÍT PO SVÉM BOKU STABILNÍHO MUŽE, který je jejím BOHEM, KRÁLEM, CÍSAŘEM. ABY MUŽ – BŮH, KRÁL, CÍSAŘ mohl naplnit zcela svou roli, JE JEHO BOŽSKÉ PRÁVO MÍT PO SVÉM BOKU SVOU ŽENU – BOHYNI, KRÁLOVNU, CÍSAŘOVNU.

♥ Každý zvlášť dokážou mnohé, ale oba společně mají tak obrovský potenciál, který dokáže v kolektivním vědomí pozvednout masy lidí v jejich evoluci. Tyto páry se ve své planetární smlouvě zavázaly, být si vzájemnou podporou v naplnění svých planetárních smluv a tím započít společnou cestu pro vedení a inspirování stále většiny vztahů založených na závislostech a sebedestruktivním chování.

♥ Je nyní v kolektivním ne-vědomí otázkou, jak vůbec tyto vztahy, spíše tato spojení, fungují v každodenním životě. Nejsou to rozhodně tradiční partnerství, která jste dosud znali. Jsou to KRÁLOVSKÁ SPOJENÍ z předků ancestrálních rodů, které kdy byly zasety na této planetě. Mají v sobě kódy dávné Lemurie a Atlantidy, dávné Sumerie a Egypta, dávné pohanské podstaty a jejich původ je zásadně KOSMICKÝ. Jsou tu však i zástupci vnitrozemní a přírodní říše, které mohou být těmito posvátnými dvojicemi.

♥ Jejich spojení začíná vzájemným prostupováním se na jednotlivých úrovních kromě fyzického. Fyzická úroveň je až ta poslední a vede ke vzájemnému sblížení a přijetí, že jejich vyšší záměr tohoto královského spojení není sám vztah, ale společná práce pro lidstvo.

♥ Prioritou těchto spolutvořících párů je tedy vždy spolutvoření pro ostatní a vytváření lepších konstruktivních podmínek v daném regionu v takové životní oblasti, jejichž společný potenciál dokáže tuto oblast pozvednout do vyšších sfér vědomí.

♥ Po celé planetě se nyní rozmisťují tyto posvátné dvojice, aby začali společně svou životní pouť v dané lokalitě.

♥ Ať toto poselství přijmou ve svém srdci všichni, kdo jsou připraveni tyto páry rozpoznat a propojit jejich cesty pro podporu celé společnosti!

♥ AŤ V NÁSLEDUJÍCÍCH MĚSÍCÍCH SE AKTIVUJÍ POUTĚ VŠECH TĚCHTO POSVÁTNÝCH DVOJIC A ZAČNE SE NAPLŇOVAT JEJICH PLANETÁRNÍ SMLOUVA!

Mezi lidmi se chováme, tváříme a vyjadřujeme tak, abychom zaujali, byli přijati, dosáhli svého. Ti, jež prozřeli a jsou schopni “vycítit” pózy v mezilidské interakci vědí, že jakákoliv umělá póza bude dříve nebo později po zásluze odhalena.

Základem nemocí jsou dlouhodobé negativní emoce, a to i ty neuvědomované. Akutní silné negativní emoce způsobují akutní zdravotní potíže emoční stres. 

Je několik základních skupin emocí, které ovlivňují biologii těla. První skupinou jsou emoce zlosti. Jí je podobný hněv, zuřivost, popuzenost, rozhořčení, nenávist.

Další skupině negativních emocí dominuje smutek, a patří tam žal, zármutek, sklíčenost, melancholie, sebeobviňování, pocit osamělosti, zoufalost. 

Takové pocity vědomé či neuvědomované blokují tělesnou energii. Smutek je spojený s depresí, s nízkým tlakem, malou energií a sníženou imunitou. Do skupiny strachu patří úzkost, nervozita, obavy, zděšení, podezíravost, pochybnost, fobie, panika.Emocionálním konfliktem rozumíme chronické emocionální, nevyřešené a nezpracované, vnitřní trauma – neustálé vnitřní napětí vyvolané vnitřním konfliktem, které odebírá mnoho životní energie. „Sžírá“ nejdříve naši mysl a potom i naše tělo 

To je velmi zjednodušený výčet toho, jak působí dlouhodobé negativní emocionální vyladění na naše zdraví a jaké nemoci nám způsobuje. 

Úvahy o nemoci

Úvod přednášky Dr. Med. Antona Wille „Gedanken über Gesundheit und Krankheit“ (Úvahy o zdraví a nemoci) 

Zkusme se podívat na příznaky nemocí jako na posly, kteří nás na něco upozorňují. Nemoc jako existenciální stav člověka poukazuje ke zdraví. Nemoc mi umožňuje uvědomit si skutečnost, že se mi něčeho nedostává, skutečnost, že neprožívám to, čím jsem ve své podstatě. A tak právě nemoc mě může do hloubky upamatovat na mé bytí a uvědomit si sebe sama. Čím méně sám sebe vnímám, tím více se zaplétám a uchyluji do světa hmoty. Z nejhlubšího trojjediného spojení těla, duše a ducha se dostávám do svázanosti s hmotným světem, s pouhou tělesností.

Nemoc je existenciální stav. Slovo existence, odvozené od latinského ex-stare, nám připomíná, že se nacházíme vně, tj. vně své pravé podstaty. Také biblický příměr vyhnání z ráje poukazuje na existenciální stav stání vně sebe sama (odloučenosti od své podstaty); tak tedy v nemoci, kdy jsme se odloučili sami od sebe, jak v mínění, tak ve víře, necítíme žádné spojení, ale cítíme se zcela ztraceni ve své pomíjivosti. Neboť bez bdělého, čistého vědomí spojení nezávislého na čase se na každý nepříjemný fyzický i psychický symptom pokládá temný stín pomíjivosti. Tak dostává nemoc, ať už vědomě či nevědomky, jakýsi punc blížícího se umírání a smrti. A podle toho, zda člověk žije s vědomím nadčasového spojení se svou podstatou či nikoliv, se může rozhodnout, zda symptom jeho nemoci poukazuje na smrt nebo znamená pouze tělesnou změnu. 

Naše lékařství a my všichni děláme, jako by nemoc byla jakousi chybou přírody, protivníkem, proti němuž je třeba bojovat, něčím ošklivým, co je třeba vymýtit. Opačný pohled nám však může přinést nové poselství: nemoc je stav léčení. Co to znamená? Nemoc je stav, z něhož můžeme vykročit směrem ke zdraví. Nemoc jako stav, kdy se ocitáme vně sebe sama, nás upomíná a probouzí v nás touhu vrátit se zpátky domů, zpátky k sobě. Tento domov zahrnuje všechny naše touhy po vlasti či míru, po zdraví a štěstí. V zesílené podobě toto téma znovu nalézáme v symbolu ráje. Tento příměr nepopisuje historickou událost, ale vnáší do vědomí člověka hluboko v jeho nitru zakořeněnou vzpomínku. A jako protiklad ráje tu stojí naše vlastní existence, náš život. Mezi ním a rájem zůstala tato vzpomínka jako neviditelné spojení pro ty, jež ji tuší, věří v ni a vnímají ji. Slovo spojení nám připomíná ještě další slovo – víra. V nejpůvodnějším a nejhlubším slova smyslu je víra uchovaným spojením mezi rájem a naší současnou existence, mezi Stvořitelem a stvořením, spojením, jež neupadlo v zapomnění. 

Pokud ji tedy vnímáme takto, pak je nemoc velkým poselstvím, poselstvím léčení. Ukazuje člověku, kdo vlastně je a kam kráčí. Když dospějeme k tomuto poznání, ztrácí na důležitosti a významu otázka, proč k nám nemoc přišla. Proč je otázka, která nás zavádí zpět do minulosti. Na její místo pak může nastoupit otázka po smyslu nemoci, tedy k čemu nás nemoc potkala, co nám přináší a kam nás vede. Proč nás vždy zavádí do stavu hloubavého klidu či pocitů viny z toho, co jsme udělali. Naproti tomu otázka k čemu nás staví na nohy a ukazuje nám směr. Otázka k čemu dává smysl našemu dalšímu konání a dovoluje nám na Velký pátek zahlédnout i Boží hod velikonoční a na Křížové cestě vzkříšení. 

Jako lékař se vůbec nestydím za to, že vyslovuji tato slova. Bez těchto slov a bez tohoto poznání ztrácí veškerá lékařská terapie smysl, v nejlepším případě je pouze čistě kvantitativním prodloužením času, který prožijeme na této Zemi, který však nemá žádnou hodnotu, pokud kromě něj nepřijde něco dalšího. A naopak tento čas nabude významné hodnoty, pokud si budeme vědomi, co všechno můžeme, byť jen v jedné vteřině milovat, za co všechno můžeme být vděčni a z čeho všeho se můžeme v životě radovat. Láska, vděčnost a radost ze života staví kousíček po kousíčku, krůček za krůčkem naši věčnost nepodléhající času, naše vlastní Nebe. Nebe není žádné zeměpisné místo kdesi nad Zemí. Nebe je duchovní spolutvoření stvoření se Stvořitelem. 

V dnešním lékařsko-terapeutickém jednání velmi často a mnohostranně chybí platná odpověď na otázku k čemu? Toto jednání a přístup je orientovaný pouze vědecko-materialisticky, ale vůbec nejeví známky lidskosti a duchovnosti. Chybí v něm člověk jako smysluplný koncept. A tím je to, k čemu se člověk do tohoto světa vlastně narodil. V tomto bodě selhává každá terapie, pokud není schopna pacientovi říci, k čemu se vlastně narodil a co je smyslem jeho života. 

A tím se dostáváme k jádru, k základní myšlence a rozhodující otázce: otázce po smyslu života. Odpověď, s níž se ztotožňuji, zní: objevení duchovního rozměru života prostřednictvím oduševnělého těla. To předpokládá od lékaře i terapeuta, že chce-li člověka smysluplně ošetřit, musí ho poznat a uznávat jako trojjedinou jednotu těla, duše a jeho duchovní součásti.

Co je nemoc a léčení  

výňatek z úvah M. Schneider – Ins Wort gebracht („Vyjádřeno slovy“) 

Nemoc vzniká tam, kde je přeslechnuta duše, protože duše k nám promlouvá skrze tělo.

Je to výzva k zastavení se na své cestě, naslouchání svému nitru, výzva k pozornosti k sobě a pochopení sebe sama skrze zklidnění, uvědomění a prociťování při cestě do nitra a opětovnému nabírání sil. Nutí nás k zamyšlení nad svým dosavadním životem, chce po nás, abychom se podívali, odkud a kam kráčíme, a nalezli své místo v životě. Nemoc jako řeč duše poukazuje na to, že náš dosavadní život vyžaduje změnu, neboť jsme dosud málo zohledňovali své předurčení zakotvené v hloubce naší bytosti a přehlíželi naši duchovní podstatu. Nemoc je láska, kterou k nám promlouvá Bůh, abychom postupně dokázali naši duchovní podstatu pochopit a realizovat. 

K příčinám nemocí patří neklid duše, nedostatečný pocit bezpečí, nadměrná ctižádost, útlak či potlačování sebe sama jako následek sebehodnocení, přetěžování sebe sama, nepřiměřenost v jednání a konání a pocity viny. Dalšími spolupříčinami těžkých onemocnění orgánů, způsobených velkým nedostatkem vitální síly v těle, jsou trvalé trápení, strádání či nenaplněná touha. Ten, kdo se nemoci postaví, prokazuje přítomnost zdravých sil ve své duši. Rezignace vůči nemoci naopak ukazuje na vyčerpání a trvalý nedostatek síly. Díváme-li se na nemoc jako na zlo, podlamuje takový postoj naši důvěru v uzdravení, a pak nám hrozí, že jí podlehneme. Každé takovéto zdánlivé zlo je nám však dáno pro mnohem vyšší cíl, kterým není nic menšího, než uzdravení naší duše. 

Nemoc nám slouží tak dlouho, dokud nenaplní své poslání pomoci nám nalézt svou cestu k vnitřnímu řádu. Smyslem a účelem nemoci, kterou jsme dostali, je posílení osobnosti na duchovní úrovni. Nemohoucnost, kterou nemoc je, nám přináší stále nové situace k získání zkušeností, k nimž bychom ve stavu zdraví nikdy nemohli dojít. Tím se stáváme citlivějšími a více připravenými k novým náhledům na život. 

Naplnění touhy po vyléčení od nás vyžaduje naprosto bezpodmínečné ztotožnění sebe sama se svým uzdravením bez jakýchkoliv podmínek a pochybností. Na cestě do nitra se postupně otevíráme poznání a porozumění příčině nemoci a svému životnímu úkolu. Léčení se děje v naprostém odevzdání a otevření, bez jakýchkoliv úmyslů a podmínek, s přístupem „ať se stane Tvá vůle“, neboť ve skutečnosti je to Boží láska, která nás dovede k celistvosti, léčení a uzdravení.

Játra a žlučník

Játra ukazují náš vztah ke světu a k lidem, to, jak dovedeme milovat, jak dovedeme tolerovat nedostatky druhých, ustupovat, je-li třeba, i když náš názor je blíž k pravdě. Stav našich jater ukazuje, zda s pokorou přijímáme úkoly a výzvy, které před nás život staví, jak soustavně je umíme naplňovat a do jaké míry umíme být Radovánkem. Játra jsou producentem a barometrem naší nálady, přičemž se nejedná o osobní náladu, ale o to, zda vidíme v životě smysl, o základní ladění našeho života, základní temperament. 

Játra jsou centrem psychické látkové přeměny.

Mají mnoho funkcí:

produkovat energiiukládat energiiprovádět látkovou přeměnu bílkovinzbavovat tělo jedů

Játra oslabuje nezřízenost, přehnaná rozpínavost, příliš jídla, pití, sexu. Vyzývají nás hledat správnou míru, učí nás střídmosti. Ukazují nám, jak učinit stravitelným to, co je tučné (bujné). Podílejí se na výrazu agrese jako sídlo ošklivosti a zloby, učí nás zbavit se jedovatosti. 

Játra mají ohromnou regenerační schopnost, tak i pro nás není nikdy pozdě stát se opět malými dětmi, radovat se a být pouhou LÁSKOU. 

Léčivá formulka jater:

Znám pouze lásku, klid a radost…

Žlučník ukazuje na naši spokojenost.

Pokud umíme vnímat svůj život pozitivně, jako příležitost, školu a cestu, nemusíme se zlobit a rozčilovat „špatným“ chováním druhých, jejich „divnými“ názory a hodnotami. Žlučník je agresivní orgán, i člověk s nemocným žlučníkem je agresivní, neustále podrážděný, zlostný a vzteklý, navíc proto, že tuto zlobu neumí nebo nechce adekvátně vyjádřit. 

Žlučník nás učí pracovat aktivně s agresí, nepoužít ji jako frontální útok, ale protivníka „namydlit“, strávit, zkrotit, co bují a je přebytečné, zbytečné. 

Léčivá formulka žlučníku:

Dávej a nic za to nechtěj… 

Ledviny a močový měchýř

Ledviny 

jsou dvě. Ve dvou žijí lidé – manželé, partneři, milenci. Lze žít i sám, ale není to již život, v němž by se člověk mohl plně rozvinout a uplatnit, protože nejdůležitější pro každého je vztah. Ledviny jsou ve své tělesné funkci zeslabovány nebo posilovány kvalitou našich partnerských vztahů s nejbližšími i s ostatními lidmi, zvířaty a rostlinami. Ledviny filtrují krev a vytvářejí moč a to asi v poměru 850:1. Stejně tak bychom měli přistupovat k setkáním, rozhovorům a problémům my – vybrat si jen tu část, ze které získáme nějakou zkušenost, dobrou radu, směr a orientaci pro svou další cestu životem – ostatní je přebytečný balast. 

Všechny problémy s ledvinami jsou problémy se vztahy. Rozdávejte lásku a pochopení, pohlaďte a pomazlete, nikdy toho není dost. Pokud nebudete dávat dost lásky, ledviny se ozvou bolestí písku nebo kamenů. Važte si svých nejbližších a obdarovávejte je láskou, nezneužívejte nikoho ve vztahu, nemějte strach o vztah – nebudete mít oslabené ledviny. 

Léčivá formulka ledvin:

V mém životě jsou vždy správné činy. Z každé zkušenosti vychází jen dobro. 

Močový měchýř

v sobě hromadí odpadní látky a vylučuje je z těla ven. Zbavme se i my myšlenek, které nepotřebujeme. Stav močového měchýře ukazuje, jak umíme snášet a vypouštět tlak života. Problémy s ním většinou ukazují na rozzlobenost na partnera nebo vůbec opačné pohlaví, obviňování všech. Lehejme večer do postele vyrovnaní s tím, že co se stalo dnes už nezměním, je to minulost a raději se přitulte k partnerovi a věnujte se chvíli, která je právě teď, protože žijeme právě teď, nejdůležitější je, co děláme teď, ne včera ani zítra. 

Léčivá formulka močových cest:

Opouštím vzorec chování ve svém vědomí, který vyvolal tento stav. Jsem ochotný se změnit. Mám se rád a schvaluji své počínání.

Plíce a tlusté střevo

Plíce

Nádech a výdech v sobě zahrnuje schopnost brát a dávat. Dýchání musí být harmonické, tak i braní a dávání v životě musí být v harmonii. Braní ve smyslu, zda nám ostatní dovolují svobodně dýchat a žít, zda nám k tomu druzí dávají potřebný prostor a čas a nedusí nás a dávání ve smyslu, zda umožňujeme druhým svobodně jednat a uvažovat, zda je nesvazujeme, duchovně neznásilňujeme jejich křehké nitro příkazy a naplňováním ne jejich, ale svých přání, zda je necháváme volně dýchat. 

Nedostatek pohlazení, soucítění a lásky rodiče často nahrazují materiálními věcmi, nemají čas se s dítětem posadit a tak mu koupí, co chce a pak říkají, že chce koupit všechno, co vidí, že mu nic není dost. Dítě ale jen volá po pozornosti, potřebuje brát lásku, bezpečí a pocit rodinné harmonie. Když se mu nedostává, dusí se, začínají dýchací potíže. Svobodně, bez potíží dýchat znamená mít všechny rád. Vše vnímat radostně, s láskou. Odpouštět i těm, kteří nás svírají a jejich činy vidět jako nedokonalost ducha a ne jako snahu vědomě nám ublížit a znepříjemnit život. Rodiče, naplňujte své domovy láskou, pro dobro svých dětí i pro štěstí své. 

Plíce jsou symbolem kontaktu a komunikace s vnějším světem, po kůži jsou plíce druhým nejvýznamnějším kontaktním orgánem. Dech je naší pupeční šňůrou, která nás pojí s životem samým a se všemi ostatními živými tvory, všichni dýcháme tentýž vzduch. 

Léčivá formulka plic:

Přijímám život v dokonalé rovnováze. 

Tlusté střevo

Střevo je cesta, tlusté střevo zapracovává a zahušťuje odpady – vzpomínky a minulost, ale také z nich odčerpává potřebné – vše, co prožijeme, má svůj smysl na cestě k poznání. Ale ruku na srdce – kdo z nás ve svém životě na něco nepěkného, obtížného a neradostného nevzpomíná, kdo v sobě nenosí nedořešenou minulost? Rodinné rozepře mezi rodiči a dětmi, vzpomínky na nevydařené manželství, na křivdy v zaměstnání, na protěžování druhých na náš úkor, to vše v sobě nosíme zdánlivě zapomenuté. Když se o situaci nebavíme, jsme v klidu, ale její nepatrné připomenutí si těchto životních bolestí a pocitů ublížení v nás vyvolává strach, malou, ale skutečnou touhu po odplatě, po splacení bolesti bolestí. Chceme, aby se těm, kteří nám ublížili, přihodilo v životě něco podobného. A tak se sžíráme navzájem, ničíme druhé i sebe. 

Hleďme si zejména své životní cesty, dokažte odpustit těm, kteří zaseli bolest do vašeho života a svým životem okolí hlaďte. Nevytvářejte zlo, vždyť je ho kolem nás už tak tolik. Zbavte se starých problémů a budete mít volnou cestu. Pokud trpíte zácpou, začněte tím, že vyházíte ze svých skříní vše, co jste rok nepotřebovali. Půjde to těžko, ale pomůže vám to zbavit se i starých myšlenek. 

Léčivá formulka tlustého střeva:

Snadno se zbavuji toho, co už nepotřebuji. Minulost je pryč a já jsem svobodný. 

Slinivka, slezina a žaludek

Slinivka

je orgán lásky a její stav nám ukazujeme, jak jsme schopni lásku dávat a přijímat. Láska je sladší než med i cukr. Upřímné políbení či pohlazení od toho, koho zbožňujeme a kdo nás miluje, je živou vodou, která dává a probouzí život i tam, kde jej mnoho není. Vždyť i kámen ožije, promluvíme-li na něj s láskou. Kdo opravdovou, čistou duševní lásku neuměl plně dát, kdo v pravý čas neslyšel prosby druhých, nevnímal jejich potřeby, pouze plnil svá přání, ten trpívá od útlého věku cukrovkou. Sladkost, kterou nedával svým jednáním, je mu ve stravě nyní zakázána, nesmí ji brát. Cukrovkou v pozdějším věku trpí lidé, kteří ve svém současném životě dělali obdobné chyby a prohospodařili své síly. Přeslazovali, upravovali si život k obrazu svému natolik intenzivně, že jim na stáří nezbylo. Dávejte lásku, mluvte k druhým s láskou, s touhou pomoci. Myslete na ostatní lidi jenom v dobrém. 

Léčivá formulka slinivky břišní:

Můj život je sladký. 

Slezina

je jedním z významných obranných míst těla. Oslabenou slezinu poznáme okamžitě na mandlích. Slezina reaguje při všech infekčních chorobách, nemocech krve a jater, při sebemenším rozladění organismu. Její správná funkce podporuje aktivitu a život. Slezina zachycuje unavené červené krvinky a je filtrem lymfy – zachycuje potravinářská barviva a chemii, zachycuje také naši zlobu a nešvary. Její stav ukazuje naši sympatii k lidem, přírodě, zvířatům, rostlinám. Pokud vše soudíme, hodnotíme, o vše se staráme a nad každým se rozčilujeme, poškodíme si tento měkký a citlivý orgán a nakonec, víte, jak často dochází k úrazům a nehodám s natržením sleziny, pak dojde k jejímu odstranění a protože nic není náhoda, půjde o krátké a velmi silné pročištění. Pokud je poškozená slezina, shromážděné negace musí být pročišťovány tělesným trápením a ztrátami. Nikdy nikoho nesuďte a nekritizujte, přistupujte k lidem se sympatiemi a pochopením. 

Léčivá formulka sleziny:

Mám se rád a nahlížím na sebe kladně. Souhlasím se vším svým konáním. Důvěřuji, že průběh života bude pro mne příznivý. Jsem v bezpečí. Všechno je v pořádku. 

Žaludek

Každá událost v životě člověka učí. Mnohé situace jsou pro nás jako kameny, které nás ubíjejí a které nedokážeme přijmout. Nejsme schopni vydržet tvrdost na nás dopadajících ran, ale nemáme iniciativu a snahu tuto situaci opustit, zmírnit a postupně ji zvládnout. Potom náš žaludek s obtížemi tráví a nestrávení, nezvládnutí situace provází zloba. Projevuje se nejprve zánětem žaludeční sliznice a může se postupně tato zloba nebo neschopnost vyřešení situace zhmotnit žaludečním vředem. Situace, které se nám vysloveně příčí, se kterými se nedokážeme smířit, přijmout a vstřebat, vracíme a zvracíme – tak vzniká žaludeční neuróza. 

Nezáviďme si navzájem, nesrovnávejme se s nikým. Nevadí, že právě teď má někdo vedle vás cosi, co závidět můžete, ale vše se mění. Jděte si svojí cestou, bez závisti a srovnávání se se situací, možnostmi a dary, které dal život druhým. 

Léčivá formulka žaludku:

Procházím životem bez problémů. 

Srdce a tenké střevo

Srdce je centrum citů a lásky.

Je centrem lidského dění. Vyjadřuje osobnost člověka, jeho chápání a životní názory. Život bez bijícího srdce neexistuje. Srdce pohání radost, víra v krásu dní a událostí, které přijdou. Srdce je středem naší existence, brána z polarity do jednoty, centrum a východisko lásky (schopnosti milovat) a emocí, domov pocitů a místo nejhlubších citů. Srdce ničí bolest, bezútěšné životní situace, v nichž jsme ustrnuli, zloba a nechuť žít. 

Dávejte do srdcí lidí to, co jim srdce léčí – lásku, štěstí, optimismus a smích. Dávejte druhým i sobě – kdo se pro druhé otevírá, ten od druhých dostává. Posilujte své srdce láskou k sobě – postavte se před zrcadlo a řekněte si upřímně, jak jste krásní a jak se máte rádi. Nedokážete-li to říct sami sobě, nedokážete to vyjádřit ani druhým. Poslouchejte svou intuici, pohlaďte svého partnera, když máte zrovna chuť, byť se vám zdá, že není právě vhodná chvíle. Vhodná chvíle je stále, on na pohlazení čeká. 

Srdce udržuje v pohybu krev, naši životní energii, proto je též ukazatelem toho, jak dokážeme řídit vlastní životní rytmus. Zda příliš netlačíme nebo neustupujeme (projevem je vysoký či nízký krevní tlak). 

Léčivá formulka srdce:

Moje srdce tluče v rytmu lásky.

Tenké střevo

jako párový orgán srdce je analyzátor a zapisovatel dne. Pomáhá analyzovat životní prožitky a vstřebává je ve formě zkušeností. Pokud příliš pitváte situace, které se přihodily, problémy příliš rozebíráte a hodnotíte z mnoha stran, pak tenké střevo už nemá sílu řádně vstřebat ze stravy pozitivní látky. Stav našeho tenkého střeva je ukazatelem, jak v harmonii přijímáme a zpracováváme materiální poselství života. Zabývejte se problémy, ale možná dnes nemáte pochopit, proč se něco přihodilo, tak i když ublížíte svému tenkému střevu, nepochopíte nic. Vše má svůj důvod, někdy na to přijdete. 

Léčivá formulka tenkého střeva:

Přijímám a přizpůsobuji se všemu novému v klidu a s radostí.

Nadváha 

je obrana.je výrazem lidské neschopnosti řešit s pocitem klidu a vědomím správnosti svého konání nashromážděné problémy, podmínky a situace, do nichž se člověk narodil a které se má v životě naučit zvládat. Člověk utíká. Utíká do světa sladkostí, jídla, a přitom ani mnohdy nevnímá, kolik a proč jí. Jen potřebuje potěšit, pohladit, zastřít bolest, zmírnit těžkosti života a jeho zkoušek. I ten kdo příliš nejí a je přitom obézní, je vtřeba pouze v podvědomí stižen pocitem nutnosti ochrany, obrany před faktem, že život neodpovídá jeho tužbám. Chyba v jednání a uvažování se projeví v dysfunkci žláz s vnitřní sekrecí. 

Nebojujte nejprve se svými nadbytečnými kilogramy, i když možná na čas úspěšně, ale zejména v první řadě zvládněte sami sebe. Naučte se milovat svět, jaký je, naučte se chápat smysl životních zkoušek a věřit v krásu příštích chvil. Jestliže toto zvládnete, poté každá dieta a omezení stravy v objemu nebo čase (odhodlání už nejíst večer)budou mít trvalé následky. 

Neboť odložíte pouze to, co už nepotřebujete. Přebytečný tuk je jako teplý šat, který si dáváte, když se v životě chvějete zimou nelásky a klepete strachem z prožitého či očekávaného. Když v přírodě vysvitne slunce a přijde obrozující jaro, svůj teplý šat odložíte. Obdobně přistupte k odložení přebytečných kilogramů. Nesnažte se sundávat Vás chránící kabát (hubnout), jestliže venku (v životě) stále vládnou chlad a plískanice nedobrých mezilidských vztahů. 

(z knihy CO NÁM TĚLO ŘÍKÁ aneb po stopách nemocí od Miroslava Hrabici)

Léčivá formulka při nadváze: 

Jsem v bezpečí tam, kde jsem. Vyvářím si vlastní bezpečí. Mám se ráda a jsem se sebou spokojená. Neustále jsem v bezpečí, ochraňuje mě Boží láska. Právě teď si vytvářím život tak, jak chci. Jsem v bezpečí. 

Málo se ví o tom, že močový měchýř je velký kamarád s mozkem. Proto i potíže v něm (epilepsie, nádory, otoky, atd.) řešíme působením na močový měchýř. 

Nejznámějším důsledkem dysfunkce ledvin jsou bolesti kolen z vnitřní strany. Jsou to však i potíže s močením, narušená funkce pohlavních orgánů, problémy spojeny s nedostatečným vylučováním toxických látek z těla. Právě ledviny jsou klíčovým orgánem při detoxikaci organismu. 

Slabost a dysfunkce žlučníku se projevuje bolestmi velkých kloubů (ramena, kyčle, kolena z vnější strany, lokty) a někdy je napaden i nervový systém. I z vlastní zkušenosti víme, že dysfunkce žlučníku představuje zvýšené riziko úrazů velkých kloubů. 

Slabost jater s sebou přináší zhoršení schopnosti vyrovnávat se s vnějšími vlivy, proto v tomto období propukají alergie nejrůznějšího druhu; od alergie na pyl, prach, zvířecí chlupy, až po alergii na tchýni. 

Dysfunkce srdce se projevuje dušností, otoky, arytmií, a podobně. 

Slabost tenkého střevase projevuje například zažívacími problémy, bolestmi páteře, plochými nohami, plísňovitostí, kterou podporuje hlavně bílý cukr a sladkosti (plísně vaginální, nehtové, mezi prsty), atd. 

Potíže krevního oběhu se mohou projevovat například změnou srdečního rytmu, tepu, ztěžknutím končetin, mravenčením v nich. To mravenčení může být i v rukách i v nohách. Příčinou je zablokovaná krční páteř (nejužší místo, kterým musejí protékat tělní tekutiny). Doporučujeme každé ráno na stolici mačkat okolí hlavního kloubu pravého palce a pak s ním vytrvale točit, až dojde k jeho uvolnění. Volný hlavní kloub pravého palce = uvolněná krční páteř. 

Oslabená slezina se projevuje snížením obranyschopnosti těla, malou odolností proti infekcím, nachlazením, špatným krevním obrazem a stavem bílých krvinek. Slezina se považuje za jakési lymfatické srdce a má velký vliv na všechny pochody v jeho systému. 

Slabost slinivky je v slizničních orgánech: od poruch trávení (nadýmání, látková výměna, žaludeční a dvanácterníkové vředy, zácpa) přes dýchací potíže až po poruchy v menstruaci. 

Žaludeční potíže bývají většinou následkem problémů slinivky, jater, žlučníku i dvanácterníku. V samotném žaludku to můžou být vředy -projevují se bolestmi v levé části hrudníku (často považovány za bolesti), potížemi těsně po jídle, tlaky v horní části břicha a podobně. 

Slabost plic se projevuje v nedostatečnosti samotných plic, většinou špatným dýcháním, spolu s narušením sliznic a v přehnané citlivosti pokožky. K tomu obyčejně přistupují poruchy lymfatického systému, zejména v oblasti hrudní kosti. Proto jsou velmi vhodné lymfatické masáže. 

Potíže tlustého střeva nastávají velmi nenápadně menšími mechanickými projevy v pravé, spodní části břicha, které se pak začínají přesunovat do levé strany břicha. Kromě zácpy, v důsledku které dochází k zamořování organismu toxickými látkami je dalším jevem průjem. Při tom je tlusté střevo buď velmi zanesené, takže sliznice téměř s materiály nepřicházejí do kontaktu, nebo jsou sliznice tak slabé, že nedokážou vstřebávat vodu a výživné látky.

 Afirmace    Co je afirmace? 

Ve slovníku nalezneme význam tohoto slova ve smyslu přisvědčení, přitakání, ujištění, tvrzení. Každým okamžikem dne se o něčem ujišťujeme a v duchu každý z nás používá slovní spojení, kterými sám sebe, svůj vzhled, náladu a své činy hodnotí. 

Postavíte se ráno před zrcadlo a říkáte si „dneska vypadám hrozně…to zase bude den…nemám vůbec energii…stejně se mi to nepodaří atd. Bohužel afirmace většina z nás využívá proti sobě! 

Proč z nich raději neučinit pozitivní tvrzení, vyvolávající pozitivní myšlenky, pomáhající vám soustředit se na svou sílu a na schopnost tvořit si a mít to, co si přejete. Moc afirmací je silná ať už si to uvědomujeme či ne. Afirmace jsou jako semínka zasazená do země. Trvá nějaký čas, než vyrostou do celé své krásy. 

Sestavte si své vlastní afirmace, které Vám vyhovují. Nechť obsahují to, po čem toužíte, jak chcete vypadat, kým se chcete stát, čeho chcete dosáhnout. Formulujte je v přítomném čase. Říkejte si ale jen takové, kterým jste schopni uvěřit. Nedělejte, ale nic násilně, říkejte si je jen, pokud u nich cítíte nadšení a radost. Spojte je s vizualizací a uvěřte jim tak jako by již byly skutečné. Například: 

Dnes je fantastický den! 

Cítím se nádherně! 

Každý den se v mém životě dějí zázraky! 

Každá buňka, každý nerv, každý sval v mého těla se obnovuje, čistí a uzdravuje! 

Jsem zcela zdravý, silný a plný energie! 

Vypadám skvěle a jsem ve výborné fyzické kondici! 

Jsem zdravý a silný! 

Každý den se dějí zázraky! 

Jsem plný energie! 

Vypadám jedinečně! 

Každý den dostávám skvělé nápady! 

Daří se mi ve všem, do čeho se pustím!

Sestavte si své vlastní, klidně si je sepište, pověste někam, kde na ně uvidíte (nejlépe do koupelny a po ránu si je můžete hned zopakovat). Každý den máte možnost se rozhodnout, zda budete šťastný, či nešťastný, je to ve Vaší mysli! Zvolte si radost! Zvolte zdraví, lásku, úspěch, prosperitu a štěstí!

 Výběr nejčastějších psychosomatických problémů a jejich příčin

Bolesti hlavy: příliš agresivní nebo nedostatečné sebeprosazení, nejistota a tendence k uhýbání před konflikty 

Bolesti a problémy s krční páteří: nízké sebehodnocení, neschopnost zajistit si životní podmínky, přehnané zajišťování si podmínek k životu 

Bolesti páteře a jakékoliv problémy páteře: narušen vůdčí princip a životní stabilita, bezcharakternost a bezpáteřnost nebo také přílišná tendence k omezování a řízení jiných 

Bolesti a problémy s koleny a kyčelními klouby: preference dalekých a vysokých vizí a idejí, neklid a věčná touha po cestování, nebo také přílišná usedlost a neschopnost cestovat 

Problémy se srdcem, infarkt, ateroskleróza: nelaskavost, vnitřní nadřazenost, povýšenost, chlad, neschopnost lásky, neschopnost se oddat 

AIDS – přílišná citová vázanost či naopak nevázanost, přecitlivělost, nedostatečná citová stabilita, vnitřní rozervanost, neustálé hledání sebe sama prostřednictvím druhých 

Rakovina: vnitřní nespokojenost, vyhýbání se řešení hlubokých psychických problémů, tendence k sebezničení, neschopnost přiznat si chyby, strachy a obavy, manipulace sebou samým a svým okolím, silné ego, pokrytectví a jejich nezvládání, sebeobětování 

Močové cesty, ledviny, pohlavní orgány: citové a vztahové problémy, nezvládnuté vztahy, nízké hodnocení partnery, nepřiznané či neuvědomělé sadistické a masochistické sklony 

Vady řeči, koktání, dyslexie, záněty plic a průdušek: nedostatečné sebevyjádření, potlačování vlastního projevu autoritou z okolí, vědomí obtížnosti vybudování vlastních životních postojů v konfrontaci s existujícím nátlakovým jednáním ze strany okolí 

Zácpa, problémy se zažíváním a střevní problémy: přílišná falešná skromnost, přivlastňování si věcí a skutečností, nedostatečný nadhled nad situacemi života, přílišné analytické myšlení a tendence k přehnané analýze a nimrání se v detailech 

Psychické problémy, schizofrenie, alkoholismus, narkomanie, závislosti: neschopnost ukotvit se v pozemské realitě, tendence k ulétávání do jiných sfér, neschopnost vnímat pozemskou realitu naplno a všemi smysly 

Problémy s prsy, nemoci vlastních dětí: poškození citového vývoje, nedostatečná citlivost, přecitlivělost, neschopnost ukotvit se v pozemské existenci a využít zkušenosti předešlých generací, špatné vztahy s rodiči zejména s matkou 

Alergie: STRACH ZE ŽIVOTA; konflikt mezi vysokou agresí a vysokou senzibilitou; válka na tělesné rovině; nadměrná reakce, velké zbrojení, obrana, zakrytý obraz nepřítele; silná nevědomá agresivita, nahromadění vzteku a agrese, potlačení vitality, potírání toho, co vyvolává strach, strach ze života, mocenské hry: alergeny zabraňují tyranizování okolí a tím vyžívání agresí, z toho vyplývají pocity viny, které vedou k dalšímu potlačování agresí; alergeny: symboly pro vše vitální, špinavé s obzvláštním důrazem sexuální složky jako něčeho nečistého, špinavého… 

zvířecí srst: strach z lásky, z animality, pudovosti, špíny 

kočky potlačení mazlivosti, přítulnosti 

pes potlačení agresivity, bojovnosti 

květní pyl strach z plodnosti, sexuality, lásky 

domácí prach, roztoče strach ze špíny, nečistoty 

potraviny strach ze života 

plody sexualita, plodnost 

mléko mateřství 

alkohol ztráta kontroly; uvolnění temných sil 

kosmetika, vůně sexuální přitažlivost, ženskost, opojení, povrchnost 

barvy, laky, lepidla vše nepřirozené, umělé, povrchní 

léky závislost, ztráta kontroly, potlačení přirozenosti, strach ze ztráty kontroly 

celkově: vyčistit své tělo od negativních myšlenek, pocitů a strachů, vědomě si přiznat něco, naučit se smířit se, odpustit, přijmout své nepřátele 

Astma: strach, snaha uzavřít se před životem; vyjádření odporu, nesouhlasu s něčím; vydírání, útěk před něčím, s čím se nemohu vyrovnat; nerovnováha mezi mocí a bezmocí; „nemohu promluvit“ a „ nedostává se mi vzduchu“ při konfrontaci s dominancí jiných lidí; touha po čistém vzduchu; potřeba povznést se nad něco, vznést se a odletět pryč; nedostatek vzduchu jako živlu 

seberealizace, naučit se prosazovat, přijímat a vyjadřovat své myšlenky a pocity; naučit se komunikovat, otevírat se; vědomě uskutečnit sny vzlétající do výše; být sám pro sebe vším ve smyslu stačit sám sobě; uvolnit se a zbavit se pocitu strachu, úzkosti a odporu 

Zdroj: http://www.msz.cz/duchovni_p%C5%99i%C4%8Diny.html

1. Nájdeme si nerušené miestočko, najlepšie vlastnú posteľ. Zavrieme oči a párkrát sa zhlboka a sústredene nadýchneme. Necháme svoje myšlienky voľne plynúť a nevenujeme im pozornosť, ale sa sústreďujeme na nádychy a výdychy.

2. Spojíme na hrudi ruky dlaňami ako pri modlitbe, pričom sa nám končeky prstov navzájom dotýkajú. Ruky si oprieme o hruď a sústredíme sa na nádychy a výdychy. Dýchame zhlboka.

3. Po pár nádychoch a výdychoch prudko vytrasieme ruky a znovu ich vrátime do pôvodnej “modliacej” pozície na hrudi. Všimnime si, ako nám medzi končekmi prstov prebieha energia. Postupne začneme pomaly ruky vzďaľovať a zachovávame si ten brnivý pocit v končekoch prstov. So zatvorenými očami sa pokúsme vidieť jemné energetické nitky medzi končekmi prstov. Cítime ich mravenčenie a teplo v nich.

4. Pravú ruku presunieme nad prvú čakru asi 10 cm nad telo. Prstami ohmatáme jej široký lievik. Cítime energiu, ako sa pohybuje v smere hodinových ručičiek.

5. Pomaly začneme čakru otáčať proti smeru hodinových ručičiek, nenásilne a postupne. Končekmi prstov pritom “zotierame” ťažkú energiu zo stien lievika. Sledujeme, či je studená alebo teplá, mazľavá alebo pichľavá. Cítime, ako všetka toxická energia z čakry vyteká a vteká do zeme, až kým čakra nie je čistá. Potom ju prstami roztočíme opäť v smere hodinových ručičiek.

6. Takto to urobíme so všetkými siedmimi čakrami.

7. Nakoniec si predstavíme, ako sa vznášame nad telom. Po pár minútach skrížime ruky na hrudi, párkrát sa zhlboka nadýchneme a potom sa vedome znesieme späť do nášho tela a roztiahneme sa v ňom. Dôkladne vytrasieme obe ruky a pomädlíme si ich. Potom si rukami pošúchame tvár a nakoniec otvoríme oči.

Pri tomto čvičení sa nám môže stať, že precítime tie emócie, ktoré sa s danou čakrou spájajú, alebo že si spomenieme na udalosti z nášho života. Nebráňme sa tomu; nechajme ich cez seba pretiecť ako vietor cez rákosie na brehu jazera. Neanalyzujme ich.

A ak pri čistení čakier necítime nijaké pocity ani spomienky, nič sa nedeje. Cvičenie je silné a funguje, aj keď nič nebudeme cítiť.

Už pred tisíckami rokov ľudia žili podľa organových hodín. Keď sú niektoré

sú v útlme, iné pracujú

Okolo polnoci je mozog veľmi utlmený, vodičom za volantom hrozí mikrospánok

Orgánové hodiny sú súčasťou čínskej medicíny. Ľudia si už pred mnohými rokmi

všímali, ako im v tú-ktorú hodinu fungujú jednotlivé orgány, kedy majú svoj

vrchol i to, že 12 hodín sú ľudské orgány v útlme. Činnosť jednotlivých

orgánov rozdelili po dvoch hodinách a nazvali ju orgánovými hodinami. Viac         

nám o tejto téme povedal Ing. Peter Tóth (na snímkach), diétoterapeut a

vedúci Regeneračného centra ENERGY.

Od 23.00 do 1.00 hodiny v noci začína pracovať žlčník. V tom období sa nemá

nič jesť. Ľudia, ktorí trpia na ochorenie žlčníka, ak nezaspia do 23.

hodiny, ťažko zaspávajú. Kolika ich väčšinou zasiahne okolo polnoci. „Medzi

1.00 a 3.00 hodinou je v činnosti pečeň a vtedy je aj najnižšie okysličenie

mozgu. Preto teórie študentov, že sa budú učiť v noci, nie sú dobré, idú

proti vlastnému biologickému rytmu. Platí to aj pre vodičov, ktorí šoférujú

o polnoci, vtedy je mozog veľmi utlmený a môže nastať mikrospánok, ktorý

spôsobí nehodu, úraz. V prípade, že sme na nejakej oslave, ktorá sa

pretiahne do neskorých nočných hodín, nie je vhodné v tom období piť

alkohol, kávu, fajčiť alebo konzumovať tuky. Medzi 3.00 a 5.00 hodinou je v

maximálnej činnosti energetická dráha pľúc. V tom čase sa obyčajne

prebúdzajú fajčiari. Pľúca ako detoxikačné orgány sa kašľaním zbavujú

hlienov. Fajčiari, astmatici, chorí na tuberkulózu sa prejavia intenzívnym,

chrapľavým kašľom. V tom čase ľudia pociťujú aj strach, úzkosť a nie je

vhodné riešiť akékoľvek problémy, nevyriešili by sme ich dobre,“ vysvetľuje

diétoterapeut.

Od 5.00 do 7.00 hodiny je v činnosti hrubé črevo, vtedy by sme mali vstať a

vyprázdniť sa. Je to ideálny čas na vylučovanie. Ľudia, ktorí majú s

vylučovaním problémy, by mali najneskôr vstať o 6.00 hodine, aby sa do 7. 00

hodiny vyprázdnili Môžu si zacvičiť čínske cviky na zvýšenie energetiky.

Existuje literatúra o orgánových cvikoch, ktoré sú zaradené ku každej

hodine. Je vhodné nalačno vypiť plný pohár teplej vody, môže byť v nej aj

pár kvapiek citróna na likvidáciu kvasiniek v tráviacom trakte. Príjem

tekutín poobede a hlavne večer je už veľkou záťažou pre obličky. Chorí ľudia

sa v tom čase cítia najhoršie.

„Medzi 7.00 a 9.00 hodinou funguje dobre žalúdok. Je to ideálny čas na

raňajky, keď telo je schopné absorbovať všetky potrebné výživné látky. Ak sa

naraňajkujeme po 9.00 hodine, už to nie je také účinné. Preto sa hovorí:

´Raňajkuj ako kráľ, obeduj s mierou a večeru daj svojmu nepriateľovi´.

Žalúdok je dobre prekrvený a máme byť v teple. Nemali by sme konzumovať

studené pokrmy, ako mliečne výrobky, vločky, surová zelenina, tropické

plody, ani sa sprchovať studenou vodou. Teória, že by sme ráno mali jesť

ovocie, nie je správna, pretože ovocie ochladzuje organizmus. Ak to robíme

dlhodobo, vyhasína nám energia žalúdka.“

Ľudia sa často zamýšľajú nad tým, čo teda raňajkovať, keď nie sú vhodné

mliečne potraviny ani ovocie? „Naši predkovia raňajkovali hustú polievku,

ktorá sa nazývala hŕstková. Bolo tam trošku strukovín, obilovín, veľa

zeleniny. Polievku zakvasili kváskom, (vznikol nakvasením ražnej múky) ktorý

podporuje trávenie. Takáto polievka obsahovala veľa enzýmov, vitamínov,

minerálov. V súčasnosti nám dobre poslúži Miso pasta, ktorú pridáme do

polievky. Je to dlhodobo kvasená sója alebo jačmeň, môže byť aj ryža. Vyrába

sa zo štartovacej kultúry koji, to sú baktérie podobné ako náš kvások,

nakvasia danú potravinu, preto môže byť Miso sójové, ryžové, jačmeňové,

podľa toho ako dlho zrie, môže byť tmavé alebo svetlé. Svetlejšie Miso je

vhodné najmä pre deti a starších ľudí. Ak si do raňajšej polievky dáme Miso,

je to balzam pre žlčník, podporuje vylučovanie žlčovej kyseliny a zabraňuje

tvorbe žlčových kameňov. Jeho denná konzumácia znižuje cholesterol,

alkalizuje krv, ruší pôsobenie niektorých karcinogénov, paralyzuje účinok

rádioaktívneho žiarenia a neutralizuje účinok znečisteného ovzdušia,“

zdôrazňuje Ing. Peter Tóth.

Medzi 9.00 a 11.00 hodinou výborne funguje pankreas a slezina. V tom čase

môžeme konzumovať aj niečo sladké, pretože maximálne pracuje pankreas. To

však neznamená, že sa máme s chuťou pustiť do jedenia zákuskov, ale radšej

uprednostníme kašu s hrozienkami alebo so sladom, najlepšia je kaša zo

pšena, pretože pšeno je liek na pankreas. V tom období sa vyhýbajme fyzickej

činnosti, môžeme podávať veľmi dobré duševné výkony. Je to ideálny čas na

štúdium, práve vtedy by sa mali najviac venovať štúdiu, pretože od 11.00 do

13.00 hodiny nastáva útlm. Nie náhodou majú v tom období južnejšie národy

siestu. Nemali by sme konzumovať ťažké, ale iba ľahké jedlá.

„V tom období si máme dávať pozor na úrazy, platí to rovnako ako v o

polnoci. Od 13.00 do 15.00 hodiny sa ujíma vlády tenké črevo. Je zaujímavé,

že sa znižuje citlivosť zubov. Ľudia, ktorí majú strach z ošetrenia chrupu,

mali by práve v tom období navštíviť lekára. Od 15.00 do 17.00 hodiny je na

rade močový mechúr, ktorý vylučuje toxíny. Pomôcť by sme mu mali aj

bylinkovým čajom. Je vhodné navečerať sa, vrchol dosahuje aj fyzická

aktivita. Medzi 17.00 a 19.00 hodinou prichádzajú na rad obličky, je to

posledné štádium vylúčenia všetkých škodlivín z organizmu. Nie je vhodné po

tomto čase prijímať tekutiny.“

Večerať by sme nemali to, čo zaťažuje obličky, teda žiadny cukor, soľ,

potraviny s pridaním chemických látok, piť kávu alebo alkohol. Dávať si

pozor na chlad. „Od 19.00 do 21.00 hodiny je obdobie srdca. Človek je veľmi

vnímavý, je to vhodný čas na štúdium i návštevu divadla, koncertu, čítanie

knihy. V tom období užijeme aj posledný liek, najmä ak to je preparát

podporujúci srdcovú činnosť. Pridruženým orgánom srdca v čínskej medicíne sú

tri ohrievače. Tento orgán fyzicky nevieme nájsť. Čínska medicína nikdy

nerobila pitvy, nevedela, že slezina a pankreas sú dva orgány, považovala

ich za jeden. Tri ohrievače to je vlastne energetická dráha, ktorá spája tri

dutiny tela. V tom období sa už telo pripravuje na spánok a harmonizujú sa

tieto tri dutiny. Už by sme nemali vyvíjať žiadnu aktivitu, nejesť,

nefajčiť, nepiť. Orgánové hodiny pracujú dobre u každého človeka, ktorý žije

v symbióze s prírodou,“ povedal na záver diétoterapeut Ing. Peter Tóth.

Výstava v RC Energy je zameraná na zdravý životný štýl a ezoteriku

Bohatý program Dňa zdravia

Regeneračné centrum ENERGY pripravuje dvakrát v roku Deň zdravia, zameraný

na zdravý životný štýl a ezoteriku. Najbližší bude 13. októbra v Dome

techniky v Košiciach. Prednášať budú zaujímavé osobnosti, ako MUDr. D. Frej

z Česka, ájurvédsky lekár, o fungovaní čakier a energetických centier

človeka známy košický astrológ Mgr. M. Kostelník.

MUDr. E. Moučkovú z Prahy pravidelní návštevníci tohto podujatia už dobre

poznajú a na jej prednášku „Byliny z pohľadu lekára“ sa už určite tešia.

O tom, že správna výživa je najlacnejšia cesta k zdraviu, návštevníkov

presvedčí Ing. P .Tóth.

Sagodi z Maďarska viac poznajú na západnom Slovensku, v našom meste sa

predstaví po prvýkrát. Bude prednášať o anjeloch a dobrých skúsenostiach s

liečbou onko pacientov pomocou anjelských modlitieb a sviečok Tádé.

Záver Dňa zdravia bude patriť Ing. N .Vámošovej z Bratislavy, bude hovoriť o

vzťahoch 3.tisícročia a MUDr. V.Savčenkovi, ktorého prednáška „Ako plachtiť

životom a vyjsť z pokrivených programov“ určite zaujme široké publikum.

Deň zdravia bude trvať od 9. do 19.00 hodiny. Návštevníci budú môcť využiť

aj prístrojové analýzy zdravotného stavu a iné poradenstvá, aura foto,

chiromantiu, numerológiu, astroĺógiu, feng šuej, poradňu kardiológa, určenie

krvnej skupiny a podobne. Pokochať sa budú môcť brušnými tancami. O zdravé

jedlo sa postará GOVINDA. Vstupenky v hodnote 160 Sk si záujemcovia môžu

kúpiť v Regeneračnom centre ENERGY už teraz, na mieste budú stáť 200 Sk.

Každý človek má tri základné kamene: vesmírny, astrálny a životný

Správny kameň organizmus lieči, nevhodný oslabuje

Umenie liečiť choroby vzácnymi minerálmi je známe odpradávna. Podľa

staroindických véd sú kryštály minerálov kondenzátory kozmickej a prírodnej

energie. Najmenšie častice kryštálov vo svojej atómovej štruktúre pôsobia

ako tvarové žiariče alebo tiež transformátory. Kryštály vydávajú a

privádzajú žiarivú energiu do chorého tkaniva, Ak sa vyberie správny kameň a

vibrácie minerálov sú presne naladené na energetickú poruchu, v chorom

tkanive sa obnoví vibrácia minerálov energetického poľa poškodeného tkaniva,

a tým nastáva jeho liečenie. Ak sa vyberie na liečenie nevhodný kameň, jeho

vibrácie chorobné tkanivo dráždia alebo oslabujú.

Väčšina ľudí sa pri výbere kameňa riadi svojimi pocitmi takýto kameň

nazývame pocitovým. Z hľadiska liečby nemá žiadny význam. Každý človek má

svoje tri základné kamene: vesmírny, astrálny a životný.

VESMÍRNY kameň súvisí s menom a dátumom narodenia. Otvára telu najvyššie

vibrácie prichádzajúce z prapodstaty. Jeho vibrácie ovplyvňujú psychické

telo a chránia ho pred prienikom negatívnych astrálnych síl. Vesmírny kameň

má každý človek iba jeden (vo výnimočných prípadoch dva) a po celý život sa

nemení.

ASTRÁLNY kameň vyrovnáva energetické poruchy aury a čakier a dopĺňa vibrácie

stredných hodnôt. Tento kameň sa môže počas života človeka meniť, súvisí to

však s výraznou zmenou v jeho duchovnom živote.

ŽIVOTNÝ kameň dopĺňa vibrácie najnižších hodnôt, priamo pôsobí na poruchy

fyzického tela a mení sa podľa stavu organizmu. Jeho účinnosť je potrebné

overiť si po každom vážnejšom ochorení.

Negatívne energie z kameňov odstraňujeme aspoň dvakrát týždenne pod tečúcom

vodou. Ak je kameň presýtený negatívnou energiou, môže aj prasknúť. Pre

posilnenie účinkov je vhodné kameň vystaviť slnečnému žiareniu.

Centrum rozvoja osobnosti a kreativity pripravilo pre všetkých:

Škola sebauzdravovania a predchádzania chorobám

„Ak chceš chorého človeka na chvíľu zbaviť choroby, daj mu tabletku, kvapky,

bylinky či infúziu. Ak ho však chceš zbaviť choroby navždy, nedávaj mu

liečivé prostriedky, ale nauč ho, ako sa má uzdraviť sám bez cudzej pomoci.

Tým mu dáš možnosť byť trvalo zdravým.“ V duchu tejto filozofie sa

uskutočnia v Košiciach v období od 15. septembra 2007 do 3. februára 2008

dvojdňové semináre, vždy raz v mesiaci pod názvom Škola sebauzdravovania a

predchádzania chorobám. Pripravilo ich Centrum rozvoja osobnosti a

kreativity v Košiciach v spolupráci s pražskou Školou zdravia tela a duše.

„Na týchto seminároch sa človek naučí metódu zvaná Avenna,“ vysvetľuje Ing.

Adriana Teigiserová z centra. „Základ tejto metódy spočíva v tvrdení, že

podstata všetkých chorôb sídli v myšlienkach. Inakšie povedané: za všetky

choroby si človek môže sám svojimi myšlienkami. Uvedomením si podstaty

chorôb dostáva človek veľkú moc so svojou chorobou niečo urobiť. Tak ako si

človek myšlienkami navodí svoju chorobu, tak si môže myšlienkami od choroby

pomôcť. Chce to nezľaknúť sa zodpovednosti a slobody, ale byť vďačný za

tento dar. V tejto škole sa prítomní dozvedia, akú obrovskú moc a silu má

myšlienka, teda liečivú aj deštruktívnu. Naučia sa ako súvisia myšlienky s

chorobou, ale i to, že choroby majú rôzne pravidlá. A nielen o chorobách,

ale hlavne o príčinách sa budú učiť študenti práve v tejto škole.“

Na seminároch budú prednášať lektorky z pražskej Školy zdravia tela a duše.

V Prahe táto výučba trvá dva roky, v Košiciach je dohodnutá na dobu šiestich

mesiacov, čo je dostatočné na to, aby si každý účastník seminárov vyskúšal

funkčnosť týchto návodov. Štúdium končí certifikátom 

Život každého člověka se skládá z nejrůznějších součástí: rodina, byznys, koníčky, odpočinek. Je důležité dodržovat ve všech směrech rovnováhu. Jinak to za vás udělá sám život. Nabízíme vám jednoduché a v psychologii často uplatňované cvičení, podle jehož výsledků stanovíte, co jste zanedbali.

Vemte list papíru a kolo na něj překreslete.Ohodnoťte své úspěchy v uplynulém roce na uvedené stupnici od 1 do 10. Potom své výsledky vyznačené v kole spojte čarou.Získáte své osobní „kolo života“ a spolu s ním i pochopení, čemu byste měli věnovat více pozornosti a čemu naopak méně.

Nepropadejte zoufalství, pokud ani na jedné stupnici nemůžete uvést 10 bodů. Ani když po spojení výsledků čarou nezískáte kruh, ale ozubené kolečko. Teď už přece víte, které z oblastí svého života byste se měli více věnovat.  Začít se zlepšovat v každé oblasti můžete hned..

Doporučujeme vám dělat si test za každý uplynulý měsíc. Můžete podle něj korigovat své další jednání. Dobré výsledky na sebe nenechají čekat a „kolo života“ se bude točit mnohem efektivněji.

https://www.pronaladu.cz/thoughtoftheday_cat/myslenka-dne/

 Mateřské zranění je sada omezujících přesvědčení, které jsme získaly od své matky, které nás podvědomě zraňují, omezují naše sebevyjádření a poškozují vztah k ženství. Mateřské zranění zahrnuje zranění, ke kterému se matky nehlásí.

Když jsme byly malé holky, matka mohla chtít, abychom byly nějaké. A tak jsme potlačili své emoce a autentické potřeby. Mohla nás podvědomě učit, že je bezpečnější neříct nahlas svůj názor a v kontaktu s muži ze sebe dělat něco menšího, než jsme. Myslela to dobře, učila nás tímto způsobem zajistit si lásku a být v bezpečí a tak nás ochraňovala.

Mateřské zranění se projevuje jako pocit tlaku, který v sobě cítíte, když jste s matkou. Nebo podrážděnými reakcemi na její projevy a komentáře.

Mateřské zranění je bolest ženského útlaku, která se dědí po generace žen. Zahrnuje dysfunkční vypořádání se s tímto útlakem. Společnost si žen necení, není tu dostatek lásky pro nás. Matka proto nejde svou cestou a není sama sebou. Kvůli rodině, manželovi, svým rodičům… Podvědomě tento model může přenášet na svou dceru. Pokud se matky obětovaly, nevědomě tento postoj předávají dál.

Matky mohou vyžadovat poslušnost výměnou za lásku – nebudeš milována, pokud nebudeš poslouchat. Matka podvědomě říká: „Poslouchám patriarchální model, abych nebyla důležitá a neděsila ostatní. Ty budeš dělat to samé, musíš se podřídit. Stoupni si do řady žen, které dělaly to samé před tebou. Buď hezká a mlč.“

Téma mateřského zranění se týká vztahu k sobě jako k ženě, ke své dceři a vnučce, k ostatním ženám, ale i k mateřství a porodu.

Pocit bezpečí. V každé rodině se vyskytuje nějaký nevyřešený problém a je tu ukryté trauma a z toho plynoucí zranění. V dětství si proto rozvineme mechanismus přežití a jako děti se naučíme v tomto prostředí přežít. Potřeba bezpečí je jedna z nejdůležitějších potřeb. Kvůli potřebě pocitu bezpečí si dcery často musely vybrat mezi tím, být milována nebo být silná a svá. Většina dcer si vybere být milována.

V dospělosti se ale chceme mít dobře a žít plnohodnotným životem. A právě v této době se začnou vynořovat tyto zranění a bloky. Nemůžeme se učit novým věcem a být kreativní, pokud nejsme v bezpečí. Je to transformace.

Vnitřní boj

Spousta žen v sobě cítí vnitřní tlak, který je způsoben bojem uvnitř sebe. Čím více jsme bojovaly, tím více jsme se cítily v bezpečí. V současné době se učíme otevřít se svému zranění a uvolnit se.

Některé ženy se vyhýbají svému zranění, tak raději mají děti. Ne každá žena je matkou, ale všechny ženy jsou dcerou.

Věty, které se přenášejí z generace na generaci:

Matka se pro tebe obětovala a ty jsi nevděčná! 

Neměla bys k ní cítit to, co k ní cítíš!

Jak se opovažuješ zpochybňovat motivy tvé matky!

Tvoje matka to neměla jednoduché. 

Nepřidělávej jí ještě víc starostí než má!

Víš, že tě matka miluje.

Zaměř se ve vztahu s matkou jen na to dobré.

Máš přece jen jednu matku!

Něco své matce dlužím.

Potřebuji její podporu.

Musím se mírnit.

Neměla bych být na svou matku naštvaná.

Matka a dcera jsou přece nejlepší přítelkyně.

Neměla bych zraňovat svou matku.

Moje matka by byla dotčená, kdybych udělala to, co opravdu chci. 

Bylo by to úplně něco jiného, než to, v co věří a jaký má pohled na svět.

Otevření se těmto informacím je pro nás zdroj informací, odkud pocházíme. Naše matky jsou základem pro prvotní vztah k sobě, jako ženě.

Příklady způsobu, kterým můžeme ochraňovat své matky samy před sebou:

Ukazujeme matce svou masku.     Ukazujeme pouze emoce, které si přeje vidět.

Nekonfrontujeme ji se stylem chování, které nás uráží, ponižuje nebo jakým nás manipuluje.

Necháváme ji, aby si z nás dělala odpadní koš svých emocí.

Když jsme s ní, uzavřeme se do ochranného obalu.

Jsme stožárem její osobní nejistoty.    Nenastavujeme jí své hranice.

Matky, které jsou odříznuté od svého zdroje emocionální výživy, mohou vidět hranice své dcery jako napadení a mohou na to reagovat chladnou odtažitostí, uzavřeností nebo agresivitou.

Jak se projevuje mateřské zranění?

Pokud se nekonfrontujeme s mateřským zraněním v ženské linii, bolest potlačujeme, aby se z ní stal náš stín, který se manifestuje jako:

Soutěžíte s ostatními ženami a porovnáváte se s nimi – nikdy se necítíte dost dobrá.

Máte pocit, že je něco s vámi špatně.   Jste psychicky útlumená.

Máte pocit, abyste byla milována, děláte ze sebe méně, než jste.

Pocitem viny z toho, že chcete mít víc, než máte teď.

Nenávistí sebe, sabotáží sebe v momentě, kdy by mohlo dojít v životě k průlomu.

Neschopností říct ne, neschopností říct ano.

Příliš se zabýváte emocemi druhých, příliš se naciťujete do druhých, podvědomě se cítíte zodpovědná za špatné emoce svých blízkých.
Máte tendenci na sebe brát emoce druhých lidí a řešit je za ně.

Jste příliš strnulá, dominantní, jste perfekcionistka.

Příliš kontrolujete věci ve svém životě (chybí vám pocit bezpečí).

Jste příliš hodná, protože si myslíte, že tak získáte ocenění.

Máte nízký pocit sebehodnoty.

Necítíte se bezpečně, abyste mohla zaujmout svůj prostor a říct pravdu.

Nejste plně sama sebou, protože nechcete děsit ostatní a nedělat příliš rozruchu.

Máte vysokou toleranci k tomu, jak špatně se k vám druzí chovají.

Máte poruchu příjmu potravy, depresi a jste závislá.

Nikdy nenaplníte svůj potenciál pro strach z neúspěchu nebo nesouhlasu.

Máte slabé hranice a nejasný smysl pro to, kým jste.

Pravdou je, že žádná matka nemůže zachránit své dítě. A žádné dítě nemůže zachránit svou matku, nebo vztah mezi svými rodiči. Matky musí čelit svému zranění. Dcery pak nebudou mít touhu sejmout z matky část břímě.

Co je potřeba udělat? Identifikovat potřeby, které nebyly matkou naplněny, a z něj plynoucí zranění, které bylo a je předáváno v ženské linii. Toto zranění je zároveň portálem k vlastní ženské síle. Je to přechod od sebedestrukce, k uvědomění, že můžeme přežít, i když nás matka odmítne, k lásce a péči vnitřní matky, která nás miluje a přijímá takové, jaké jsme. Uvolnit rovnítko mezi: být spontánní a autentická, rovná se být opuštěná a odmítnutá (svou matkou), na to být v bezpečí, milovaná, opečovávaná (svou vnitřní matkou). Přeměnit v sobě pohled limitující matky na matku, která tě bezpodmínečně podporuje a miluje.

Integrace mateřského zranění pomáhá dcerám a matkám vytvářet prostředí, kde obě vyjadřují pravdu, kde spolu komunikují beze strachu, že pravda o jejich emocích ukončí jejich vztah. Kde bolest nemusí být potlačovaná, aby se z ní stal stín, který se manifestuje jako manipulace, soutěžení nebo sebenenávistí. Kde je zármutek plně procítěn, aby se mohl proměnit v lásku, která zahrnuje podporu obou navzájem a hluboké přijetí sebe. V lásku, která nás osvobozuje, abychom byly odvážné, autentické, tvořivé a naplněné.

Dcera, která léčí své mateřské zranění, uvolnila připoutanost k požadavku, aby se její matka změnila. Uvolnila tak potřebu malé holky v ní, aby se její matka změnila a konečně jí dala to, co potřebuje.

A to je pak pro její matku velká úleva  🙂

S láskou
Ivana Valová